Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVZHŮRU K VODĚ-4
18. 07. 2008
0
0
2050
Autor
fungus2
Část čtvrtá závěrečná
„Hele, doplaveme k těm holkám. Bude legrace!“ řekl Patrik.
„Koukaj sem! Tak plaveme!“ pronesl rozhodně Petr a za chvíli oba plavali ke šlapadlu, na němž seděly dvě dívky.
„Hej! Kam plavete!?“ zvolal tázavě Lukáš.
„Můžeš hádat!“ vyhrkl vzdalující se Patrik.
„Plavou k těm buchtám. To zase bude vostuda,“ mínil David a oba sledovali, jak jejich kamarádi se přibližují ke šlapadlu.
„Ahoóój! Jak se vede dámy!“ oslovil hlasitě Patrik blondýnku a černovlásku.
„Dobře. My jsme na rozdíl vod vás neztroskotali,“ řekla mu blondýnka.
„To bylo blbou loďkou. Ale ztroskotání jsme zdárně přežili. Co vy dvě tady tak samotný?“ zeptal se Petr.
„Co je vám potom,“ ozvala se černovláska.
„Večer tu bude na pláži diskotéka. Přijďte, bude veselo!“ řekl Patrik.
„To nemáte žádný holky, že votravujete nás?“ zeptala se černovláska.
„Určitě by se nějaký našly. Ale vám dáme přednost,“ mínil Petr.
„Ale to jste pánové na špatný adrese. My dvě si vystačíme sami,“ pronesla blondýnka a začala se s černovláskou líbat.
„To si děláte srandu, ne!?“ vyhrkl Petr.
„Plavte! Vaši kámoši na vás čekaj!“ vyhrkla blondýnka a obě začaly rychle šlapat, přičemž se rozesmály.
„Hele, myslíš, že voni jsou vopravdu lesby?“ zeptal se Patrik.
„Možný to je,“ pronesl zamračeně Petr, načež oba doplavali zpátky ke svým kamarádům.
O něco později čtveřice mladíků vylezla na břeh poblíž zarostlého plotu.
„Zatraceně! Ta voda je teplá jako chcánky!“ pronesl naštvaně Patrik.
„A ještě jsou v ní ty sinice. Včera to říkali v televizi. Prej nedoporučujou, aby se tady lidi koupali,“ řekl David.
„Vždyť je tady všude spousta lidí. Co to meleš!?“ zeptal se Petr.
„Tak jim asi ty sinice nevaděj,“ zkonstatoval Lukáš.
„Jestli budu mít vyrážku, tak vás všechny nakopnu!“ vyhrkl Patrik.
„Pak nakopnu já tebe a to s rozeběhem,“ řekl s úsměvem Petr.
„Tak se navzájem nakopejte. To bude nejlepší,“ mínil Lukáš.
„Pánové, jestlipak víte, co je za tím plotem?“ zeptal se Patrik.
„Že my jsme na tý straně, kde je ta nuda pláž,“ vyhrkl Lukáš.
„To si piš, že jo. Když zajdeme do lesa, tak v jednom místě je v plotě díra. A za ním je spousta houštin a z nich je dobrej výhled. Určitě je na tý pláži narváno!“ řekl Patrik.
„Ty si voajer?“ zeptal se překvapeně David.
„Ale ve vší počestnosti. Kdo se bojí, tak ať se mnou nechodí!“ pronesl rozhodně Patrik.
„Já teda jdu. Škoda, že nemáme foťák. To by byly fotky!“ mínil Petr.
„Vy jste teda šmíraci!“ řekl David.
„Když už jsme teda tady….“ mínil Lukáš a také vykročil následován váhavě Davidem.
Zanedlouho se všichni čtyři prodrali hustým porostem k místu, kde byla v plotě díra.
„Hlavně buďte potichu!“ řekl Patrik, když se dostali za plot. Za chvíli přikrčeně lezli mezi houštinami, načež se dostali k místu, kde začínala travnatá plocha. Všichni měli tak říkajíc oči na vrch hlavy, když pojednou spatřili u většího keře v poklepu jim už známého hajného. Ten držel v rukách dalekohled a upřeně přes něho hleděl. Za chvíli si jejich přítomnosti všiml a s otevřenými ústy se na ně zadíval.
„I sem chodíte na číhanou?“ zeptal se Petr.
„Padáme!“ vyhrkl poté Patrik a čtveřice mladíků se dala na rychlý úprk.
„Vy parchanti!“ rozkřikl se hajný, když se vzpamatoval a hnal se za nimi. Brzo mladící zdárně utíkali lesem pryč, zatímco zadýchaný hajný nadával jako špaček.
KONEC
„Koukaj sem! Tak plaveme!“ pronesl rozhodně Petr a za chvíli oba plavali ke šlapadlu, na němž seděly dvě dívky.
„Hej! Kam plavete!?“ zvolal tázavě Lukáš.
„Můžeš hádat!“ vyhrkl vzdalující se Patrik.
„Plavou k těm buchtám. To zase bude vostuda,“ mínil David a oba sledovali, jak jejich kamarádi se přibližují ke šlapadlu.
„Ahoóój! Jak se vede dámy!“ oslovil hlasitě Patrik blondýnku a černovlásku.
„Dobře. My jsme na rozdíl vod vás neztroskotali,“ řekla mu blondýnka.
„To bylo blbou loďkou. Ale ztroskotání jsme zdárně přežili. Co vy dvě tady tak samotný?“ zeptal se Petr.
„Co je vám potom,“ ozvala se černovláska.
„Večer tu bude na pláži diskotéka. Přijďte, bude veselo!“ řekl Patrik.
„To nemáte žádný holky, že votravujete nás?“ zeptala se černovláska.
„Určitě by se nějaký našly. Ale vám dáme přednost,“ mínil Petr.
„Ale to jste pánové na špatný adrese. My dvě si vystačíme sami,“ pronesla blondýnka a začala se s černovláskou líbat.
„To si děláte srandu, ne!?“ vyhrkl Petr.
„Plavte! Vaši kámoši na vás čekaj!“ vyhrkla blondýnka a obě začaly rychle šlapat, přičemž se rozesmály.
„Hele, myslíš, že voni jsou vopravdu lesby?“ zeptal se Patrik.
„Možný to je,“ pronesl zamračeně Petr, načež oba doplavali zpátky ke svým kamarádům.
O něco později čtveřice mladíků vylezla na břeh poblíž zarostlého plotu.
„Zatraceně! Ta voda je teplá jako chcánky!“ pronesl naštvaně Patrik.
„A ještě jsou v ní ty sinice. Včera to říkali v televizi. Prej nedoporučujou, aby se tady lidi koupali,“ řekl David.
„Vždyť je tady všude spousta lidí. Co to meleš!?“ zeptal se Petr.
„Tak jim asi ty sinice nevaděj,“ zkonstatoval Lukáš.
„Jestli budu mít vyrážku, tak vás všechny nakopnu!“ vyhrkl Patrik.
„Pak nakopnu já tebe a to s rozeběhem,“ řekl s úsměvem Petr.
„Tak se navzájem nakopejte. To bude nejlepší,“ mínil Lukáš.
„Pánové, jestlipak víte, co je za tím plotem?“ zeptal se Patrik.
„Že my jsme na tý straně, kde je ta nuda pláž,“ vyhrkl Lukáš.
„To si piš, že jo. Když zajdeme do lesa, tak v jednom místě je v plotě díra. A za ním je spousta houštin a z nich je dobrej výhled. Určitě je na tý pláži narváno!“ řekl Patrik.
„Ty si voajer?“ zeptal se překvapeně David.
„Ale ve vší počestnosti. Kdo se bojí, tak ať se mnou nechodí!“ pronesl rozhodně Patrik.
„Já teda jdu. Škoda, že nemáme foťák. To by byly fotky!“ mínil Petr.
„Vy jste teda šmíraci!“ řekl David.
„Když už jsme teda tady….“ mínil Lukáš a také vykročil následován váhavě Davidem.
Zanedlouho se všichni čtyři prodrali hustým porostem k místu, kde byla v plotě díra.
„Hlavně buďte potichu!“ řekl Patrik, když se dostali za plot. Za chvíli přikrčeně lezli mezi houštinami, načež se dostali k místu, kde začínala travnatá plocha. Všichni měli tak říkajíc oči na vrch hlavy, když pojednou spatřili u většího keře v poklepu jim už známého hajného. Ten držel v rukách dalekohled a upřeně přes něho hleděl. Za chvíli si jejich přítomnosti všiml a s otevřenými ústy se na ně zadíval.
„I sem chodíte na číhanou?“ zeptal se Petr.
„Padáme!“ vyhrkl poté Patrik a čtveřice mladíků se dala na rychlý úprk.
„Vy parchanti!“ rozkřikl se hajný, když se vzpamatoval a hnal se za nimi. Brzo mladící zdárně utíkali lesem pryč, zatímco zadýchaný hajný nadával jako špaček.
KONEC