Opilcova

Opilcova

Slova nočních ptáků
a sny zdají se mi,
litry od okurek láků
s hlavami bolavými.

Vzpomínky žádné,
v mysli mlha černá,
chaos v řádu vládne
a já šeptám si slova nevěrná:
"Už nebudu pít."

Nemrtvé hvězdy
svítí v můj den,
účastním se sám své vraždy,
další kousek duše jde ven.

Chladivá noc,
jindy je příjemná,
teď mrzí mě moc,
že šeptám si slova nevěrná:
"Už nebudu pít."

Šakalímu vytí naslouchám,
jejich stíny kolem svítí,
loví, ani já nemeškám,
avšak jedno mi je kdy mě chytí.

Co já vím jsou-li skuteční?
Hlava má pověr plná
a když tihle jsou jednou z ní,
já šeptám si slova nevěrná:
"Už nebudu pít"

Křeče bolest křik,
rve mi to uši, kdo se přidá?
nahatý dívčin vzlyk,
pihatá kůže bledá

Dnes svým pánem nejsem,
rozhodnutí jsou mi lhostejná,
ztěžkl na srdci kámen,
proto šeptám si slova nevěrná:
"Už nebudu pít."

Běžím domů,
tohle přece nejsem já.
Proč domů?kam? stěží vím,
strážníček můj v klidu hajá

musím ho probudit - anděla v sobě,
ta jeho harfa strunná
zlo vyžene v modlitbě,
tak šeptám její slova nevěrná:
"Už nebudu pít"

---