Kolik je ...

.
..
pero skřípe jak dveře od baráku
když za noci vrací se soused z baru
slova líně tečou na papír
jako by nechtěla, asi ze vzteku

Kolik úsměvu jsi mi dávala
je to dávno že už i matně vzpomínám si
co si dobře pamatuju že tehdy drželas mě za ruku

Kolik úsměvů bylo potřeba
pro to abych tě neztratil
když já blázen
zapomněl se usmívat

tolik úsměvů
tolik dní samoty
tolik tichých nocí
tolik vzpomínek

déšť
vlhce mi připomíná tvé slzy
které jsi kvůli mě..
když jsem nevnímal

pršíš mi na parapety
vzpomínky něžných večerů
sám vlastní vinou
bez úsměvu

Kolik štěstí rozhoduje
..
o úsměvu
..
.

---