Písmák v antické literatuře

Platón: obrana Sokrata str 9 (vydání z r.1945) Poznal jsem tedy o básnících v krátkém čase to, že své básně netvoří z moudrosti, nýbrž z jakéhosi přirozeného nadání a božského vzrušení, právě jako proroci a věštci, neboť i oni říkají mnoho krásného, ale nerozumějí ničemu z toho co říkají.Objevilo se mi, že i básnící jsou v nějakém takovém stavu, a zároveň jsem si povšimnul, že pro svou básnickou činnost se pokládají za nejmoudřejší z lidí i v ostatních věcech , ve kterých nebyli. Také odtud jsem odcházel jsa přesvědčen, že nad nimi vynikám touž věcí, jako nad státníky... (tedy že si alespoň nemyslím, že něco vím)

---