.............. nenávist

uviděla k půlnoci rukávy povídání křičela: zpátky věk tělo v ráji s ostatníma vyprovodí a miláček to slovo o mne potratila když pod stromem k večeru myslela, že hodně zábavy mě na místě promění každý je jen polštářem ne oči to těla všechno smutně naprováděla roky sem a tam zpátky dnešní čas číst je to kniha ovšem nedobrá čtyřicet mužů k sobě povolala srdce hamy ham a právě tvaruje životy kalná sprška na ně a oni se s ní radují teď celá planeta oddaně volá jméno NEJVÉTŚÍ PANÍ NENÁVIST já beru nůžky a chci její knihu rozstříhat ohněm nevládnu tak aspoň listy sněhem vybělím když zpitomělá většina hledá pro mne kata protože závady lásky v srdci odkrývám tak nohy na ramena vole a patu patou míjej oni spí nebo sedí hlava nehlava za mnou řev: ven, zmetku já jediný tak stojím v osmém čtverci za ruku dítě jejího původního jiného stavu naše dcera je jiná je má soukromá nenávist

---