Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Setkání.

28. 10. 2006
0
0
476
Autor
jilce

Setkání.

       Zaparkovala jsem své malé auto a byla ráda,že dnes je parkoviště poloprázdné.Nerada totiž zajíždím mezi dvě auta,kam se dá jen tak tak zajet.Jdu si pro parkovací lístek,když uslyším:"Báro,jsi to ty?"Podlomí se mi kolena z toho známého hlasu.Adam!Otočím se a stojím tváří v tvář svému exmanželovi,který mě a našeho syna Jakuba před třemi lety opustil kvůli své mladičké kolegyni.Rozvod byl naštěstí rychlý a Adam se odstěhoval z našeho města ke své Kateřině.

     "Kde se tady bereš?Tebe bych vůbec nečekala",říkám překvapeně a snažím se,aby nepoznal,že se mi trochu třese hlas."Ale,zajišťoval jsem tady něco pro naši firmu",říká Adam,"a co ty a Jakub?Jak se máte?"Jak se asi můžeme mít.Dobře přece."Dík za zeptání,Kuba letos maturuje,jak asi víš,má prima přítelkyni,spolužačku.Někdy jdeme společně na bowling,kde si pěkně zařádíme,nebo jdu s přáteli na vínko a tanečky,nebo si jen tak poklábosíme třeba u kafe a piva.Jsem ráda,že mám Kubu a svoje přátele.A co ty a Katka?"Adam se podíval tak nějak mimo mě:"Nevím,co s ní je.Před půl rokem mi sbalila kufry a místo mě se nastěhoval její kolega,kterého poznala na novém pracovišti.Já teď bydlím v podnájmu a sám."

     Podíval se na mě a v očích jsem mu četla nevyřčenou otázku,co kdybych se vrátil?Věděla jsem,co bych odpověděla,kdyby se zeptal.Nechci,aby se vrátil.S Kubou jsme si zvykli na nový život a vyhovuje nám.A Kuba by s jeho návratem taky nesouhlasil,protože nám oběma ublížil a zklamal nás.Nezeptal se."Tak já pojedu,pozdravuj Kubu,jsem rád,že jsem tě viděl,vypadáš spokojeně,"řekl.Pomyslela jsem si,že o něm se to zrovna říct nedá.Nějak za ty tři roky zestárnul."No,nestěžuju si,"říkám,"a jeď opatrně.Jakuba budu pozdravovat."Naposled se na mě podíval,nastoupil do auta,zamával a odjel.

       Potřebovala jsem si z toho nečekaného setkání pročistit hlavu a urovnat myšlenky.Posadila jsem se na lavičku,podzimní slunce svítilo,stromy byly krásně barevné a já jsem si uvědomila,že jsem vlastně šťastná.Mám hodného syna,přátele a svůj domov,kam se můžu každý den vrátit. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru