Hvězdná útěcha

Hvězdná útěcha

Když hvězdy tiše září tmou,

tak já myslím na svou lásku jedinnou.

Na těch pár krátkých chvil co jsme spolu prožili,

na ten srázek na nějž sme se oba tak těšili.

Ty hvězdy mi šeptají ať už toho nechám,

jenže já ve vzpomínkách dále se ocitám.

Přemýšlím nad tím dnem, kdy ses mi tak krásně zadíval do očí.

Při téhle vzpomínce se mi srdce hrozně rozbuší.

Znovu zvedám hlavu a dívám se na nebe

nevím, čím to je, ale mám pocit, jako bych byla hrozně moc blízko u Tebe.

Je to snad tím ,že ty ses na něj také podíval?

A na mou maličkost zavzpomínal?

Řekni proč je hvězdné nebe pro mě tou jedinnou útěchou

vždy, když někdo neopětuje lásku mou?!