Hvězdy

...Odpovědi jsou možná ve hvězdách...

Ležím v trávě a nade mnou se rozprostírá hvězdná obloha. Hvězdy - dávní svědci počátků našeho žití. Nikdo z nás je nedokáže spočítat, natož pojmenovat, zůstávají proto svědky bezejmennými. Představuji si, kolik už asi viděli lidských tváří, kolik radosti , štěstí nebo lásky, ale i válek a utrpení. Stali se jistě svědky mnoha křivd, zrad, ale i nádherných vyznání lásky za letních nocí. Škoda jen, že nemohou mluvit, nemohou vypovědět o tom, co by mnozí z nás toužili slyšet. Lidé přicházejí a odcházejí, boří se města a staví nová, i naše Země pomalu umírá pod tíhou lidstva. Nezbývá mi, než ležet v trávě s pohledem upřeným ke hvězdám a ptát se hvězd, kolik času nám ještě zbývá, než zahubíme sami sebe. Kolik lidí ještě bude moci ležet v trávě a obdivovat se krásám noční oblohy? Až jednou, ti lidé, kteří tu možná budou za mnoho a mnoho let pohlédnou i přes každodenní shon ke hvězdné obloze, uvidí možná odlesky tváří nás všech. Taky se možná budou vyptávat, ale nedostane se jim odpovědi. Touha poznat minulost je ale silnější než smrt, proto tu hvězdy budou navždy, navždy jako němí a bezejmenní svědci našich skutků.

---