Svatební kimono

Mladá a pyšná dívka Kana dostala od svých rodičů k sedmnáctým narozeninám překrásné kimono, které bylo určeno na blížící se svatbu s mladým hochem Takumiim. Nebyl příliž krásný, ale byl jediný, kdo se dokázal povznést nad dívčinu pýchu, i když i jeho její chování také někdy po večerech trápilo.

"To se spraví časem," říkal si, "nakonec bude řádnou ženou svého muže."

Výzdobou bylo kimono prosté, skvělo se podzimně hnědou barvou a hlavní vzor tvořily bílé sněhové  vločky. Přesto však bylo pro dívku nádherné. Kana si chtěla kimono ihned vyzkoušet, přesto že ji rodiče přikazovali: "To kimono máš pro svůj svatební den! Zatím se z něj pouze těš."

Kana však neuposlechla, v noci se vykradla z domu a šla na svou oblíbenou skálu nad mořem, kde trávila mnoho času. Pozorovala rybářské lodě jak vyplouvají a odpoledne se zase vrací s úlovkem tam, kde ležela sousední vesnička Hurikava.

 

Byl úplněk a měsíc Getsuei přímo osvětloval vršek skály kde si Kana zrovna zkoušela své kimono. Při zavazování posledního uzlu Bushi Kana zavrávorala a zřítila se do hlubin oceánu.

Ještě nikdy nebylo na pohřbu tolik neupřímných slz.