Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuha
Autor
juddy
DUHA
Jak z malířské palety jsi vyskočila na oblohu,
plná barev a všechny ukazuješ světu,
blízká i daleká, ani dosáhnout na tebe nemohu,
Jsi jak letní louka plná krásných květů.
Natáhnu dlaně a čekám...Na co asi?
Na lásku, na něhu, nebo na laskání?
Ne, to jen duha prozáří mi vlasy,
já zůstávám stále jen u čekání.
Vidím tu krásu a tají se mi dech –
tolik barev ani na obraze není,
nedostává se mi vzduch na nádech,
snad tenhle pohled všechno změní.
Nestálá je, ta paní, co přede mnou putuje,
a na obloze září po kratičkém dešti,
ta duhová víla, co nejen lásku slibuje,
ale všem lidem přináší i štěstí.
Otevřu ti duši, duho překrásná,
abys mi moje srdce něžně pohladila,
občas se najde chvíle nejasná,
tak aby se zpátky nevrátila.
Mizíš mi? Už se nevrátíš?
Nevěřím... Zase budeš v dešti zářit.
O krásné zážitky mě nikdy nezkrátíš
a mě se bude konečně i dařit.
Počkám tu na tebe a zase budu toužit
po tvé kráse, po tvém něžném objetí,
vím, nejde to, tak nebudu se soužit
a radosti se budu učit od dětí.
Vrať se a zase přines pohodu, klid a štěstí,
co mě po dešti vždy celou prostoupí.
Tvoje objevení na obloze pohodu mi věští,
kdo tě miluje, ten nikdy neprohloupí...