Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJedna jediná noc
02. 11. 2006
0
0
427
Autor
Jeniffer
Co má člověk dělat v okamžiku, kdy ví, že dělá něco špatně, ale neubrání se tomu, aby se zastavil?...Co dělat, když cit je silnější než rozum...
Leží uprostřed temné noci na své posteli. Je příliš unavená, než aby udělala jakýkoliv pohyb…Nakonec jí zvědavost nedá, zvedne hlavu a podívá se na osobu ležící přímo vedle ní. Je to mladý kluk, chlapec, s krásnýma modrýma očima, které však nyní nejsou vidět, protože spí…Dívá se na něj, když v tom se kluk probudí. Usměje se tak, až se jí zatočí hlava a zeptá se ji: „Copak?“…
Ona se pousměje a odvětí: „Ale nic.“…
“Na co myslíš?“ dotírá kluk…
“Na tebe.“…
“A na co konkrétně?“…
Sakra, tohle už je i na mě moc, povídá si sama pro sebe. Vždyť je mu šestnáct…dobře, i tohle můžu použít…podívá se mu do očí a řekne: „ , Je ti šestnáct a dostáváš mě do rozpaků…“…Sakra, vím, že mě má teď tam, kde mě chtěl mít…Umí to se mnou…Stačí se na něj jen kouknout a vidím, že už se samolibě směje…Parchant…Pro tohle všechno jsem se do něho zamilovala…
“ Já tě nesnáším…“
Usmívá se dál a kouká se na mě…Hladí mě po vlasech a z toho úsměvu se mu na tvářích dělají roztomilé dolíčky…
Leží vedle sebe dobrou hodinu.
Nic.
Pak se ona otočí, koukne se na něj a políbí ho...
Nejdříve se trochu cuká, ale zároveň se neubrání překvapení…: “Ale…
Ona ho však už nepustí ke slovu…
Po půlhodině se na něj podívá a zeptá se: „Máš mě vlastně vůbec rád?“…
Odpověď ji ale příliš nezajímá, tak proč se ptala?…
“ To víš, že mám…“