Pribeh I.

Byl prudky vitr dnesni noc. Tady dole v podchode bylo o poznani lepe. “Na cene sme dohodnuty.” Zachraptil starec. Vlastne to ani nebyl starec. Oblicej byl zvrasnen spis litry vypiteho alkoholu nez vekem. Jeho tvar pod spatne svitici zarivkou pripominala tvar Aboriginskeho nacelnika. Mladik proti nemu jen nervozne poslapoval na miste. Pokyval hlavou na souhlas. “Ted me dobre poslouchej, reknu ti vo co mi jde, jestli mi rozumis.” pokracoval muz. Potahl si ze silneho doutniku. Vyfoukl kour smerem k mladikovy. Ten jen opet pokyval hlavou.

 

Je to proste. Sice to nikdy predtim nedelal , ale neprislo mu to nijak slozite. “Vsechno je naplanovane.” Stal na parkovisti pred motelem, kde se vse melo odehrat. “Tak proste. Vejdu do toho pokoje, ma cislo 11, ano, vejdu tam a trosku tu slecinku zmacknu. Nebude klast odpor, ceka na nejakyho svyho bouchace, vybali to cislo od fotrovyho kanclu a tim to hasne. Proste konec, jasna zprava, uz se s ni nikdy neuvidim. Nevi kdo jsem, nikdy me nevidela, ani fotra neznam, proste finito. Nikdy me prece nemuzou dopadnout. Zacnu delat zase poctivej job. Vlastne delam poctivej job, jen si k nemu trochu privydelam. Proste neco jako brigada.” Pousmal se nad tim prirovnanim. Koukl se na hodinky. Za minutu pul jedenacty. Oslepila ho svetla projizdejiciho auta. “Zas nejakej blbec, nevi co jsou potkavacky.” Zavrel oci. I pres vicka videl reklamu motelu Teodor. Vesel dovnitr. Neprekvapilo ho, ze v recepci nikdo nebyl. Odnekud z chodby byl slyset zapnuty televizor. Rychle vystoupal po schodech. Zastavil se az u dveri, na kterych bylo bile napsano 11. Rozhledl se po prazdne chodbe. Zabral za kliku a vstoupil. U stolu v pokoji sedela mala blondynka. Prekvapilo ho, jak je krasna.

 

Rana jak z dela. Sypajici se sklo vsude kolem nej. Nevedel co se deje. Otevrel oci. Neveril ze toho bude jeste nekdy schopen. Na zemi auta videl rozhazene bankovky. Kapala na ne krev. Krecovite sviral volant. Nemohl se pohnout. Jeho celo bolelo tak silne, ze se neodvazil pohnout hlavou. Matne si vzpominal, ze naboural. Znovu ho prepadl ten tryznivy pocit. Ty jeji oci. Usmala se, ano, zprvu se usmala. “Jak to mohla udelat? Dyt jsem ji miloval. Vsechno jsem delal kvuli ni. Vsechno! Vsechno!! Vsechno!!! Kurva!” Trhnul sebou az ho cele telo zabolelo. Pustil volant. Ruce mu spadly na kolena. Cele se trasly. Z oci se mu zacaly valit slzy. “Tolik zatracenejch holek beha po tomhle meste, proc zrovna ona?” Nikdy mu nerekla co dela jeji otec. Ani by ho to nezajimalo. Chtel prece ji, ne jejiho fotra. Potahl nudli. Bylo uz pozde. Kdyz vesel do tech dveri, neveril , ze je to ona. Neusmal se. Poprve za tu dobu se na ni neusmal. Vedel, ze on neni ten, na koho ceka. Zabledla. Zatocila se s nim zeme. Oprel se o futro. Rukou si sahl na bezvlasou lebku. “Prosim, vsechno ti vysvetlim” zacala. “Vsechno bude ok, Radku, Rado.” Hlava ho palila vic a vic. Vsechno jsem delal kvuli tobe, opakoval. I ty prachy mely bejt pro tebe. Pro nas. Pro tu malou, malou holcicku, po me silnou, po tobe krasnou, vzpominas? Z dalky se ozval jekot sireny sanitniho vozu. Uz ho neslysel.