Jarní deprese

V čem tkví to kouzlo podzimního dechu

malebností lze vykreslit i zimní téno noci

a tak budu přece jenom sedět

nemá cenu hnát se bezhlavě za pravdou

která není světu známa..

A lichotí mi to,

,,Máš strašně uhrančivé oči."

Škoda, že v nich nikdo nevidí past

jako bez rukavic na podzim

jako bez přítele 5 minut před smrtí

jako nyní,

když jenom sedím a dívám se kolem sebe..

Miliony lidí, miliony tváří, miliony slibů, 

a vesmír lží..

Někdy mám chuť je zastavit

zeptat se:,,Pohladíš mě?"

Ale ono je to jako s tím podzimem,

dokud neprší, všem dokonale vyhovuje..

Sypu si listí na hlavu

červené střídá zlaté

i v očích ho mám,

hlavně ať nikoho neuhranou

nestojím o miliony lidí, miliony tváří a slibů,

stojím pouze o sebe a vesmír podzimu..

( a ten chutná nejlépe, když je člověk sám, sedí a jenom se dívá )