Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČtyři stěny
11. 11. 2006
5
8
1991
Autor
Myna
Jsem blízko u tvého srdce Jsi můj plamen Za okny sníh A havrani na něm Galczyňski
Zbabělá nejistota nenávratna
Chtěla jsem létat v oblacích
Teď
v prachu na zemi
Křičím své
Miluji tě!
Prosím tě
Vrať se mi
Čtyři stěny chladné ložnice, v pocuchaných peřinách, nahá těla, vinoucí se k sobě v předstírané vášni.
Posadila se nahá na parapet otevřeného okna. Noční město ji ozářilo teplým oranžovým světlem. Svírala v ruce chladné hrdlo láhve vína. Zapálila si cigaretu a pohlédla na zmuchlanou postel s tmavými obrysy mužského těla.
"Co je to za báseň?" ozval se hlas z postele. Neochotně se otočila, šel k ní.
"Kdysi jsem ji našla v jedné knížce a líbila se mi." Vzal ji víno a napil se.
"Nastydneš." Líně se sesunula z okna a přemístila do křesla.
"A proto jsi vyřezala do trámu?"
"Ano."
Posadil se k jejím nohám a hladil je. Nejraději by ho poslala pryč a zůstala sama. Z duše se jí příčí, to pomilostné mazlení, osahávání a prázdná slova. S těžkým vzdychnutím se odtáhla. Ruce mu bezděčně klesly do klína.
"Asi bych měl jít, evidentně chceš být sama."
Schoulila se do sebe a pohlédla na něj. Chvíli ji pozoroval.
"Někdy ti nerozumím."
"Máš chuť ve dvě ráno filozofovat?" povytáhla obočí. "Myslela jsem, že máš chuť jen na sex, na filozofování kdo a jaká jsem, jsme se nedomluvili."
Oblékal se. Pohrdavě se ušklíbla a přehodila přes sebe župan.
Práskl dveřmi. Poslouchala jeho spěšné kroky, jak se vzdalují a mizí ve tmě schodiště. Na okamžik, jako by sis svůj úprk rozmyslel, zastavil. Pak ale pokračoval v dusotu dál.
Osaměla. S rozhodností sobě vlastní dopila láhev vína. Rozhodla se utápět ve svých smutcích, vášních a přáních. Bylo jí jedno, že odešel, vždyť si to přála. Černá kočka se vyplížila ze svého úkrytu a vyskočila na parapet. Sledovala ji svýma zelenýma očima, občas na ni mrkla.
Ten, který před pár minutami odešel, ji netrápil.
Pohlédla na trám s vyrytými verši:
Prosím tě
vrať se mi
A pochopila, že nemůže věčně čekat. Princ na bílém koni, zůstal stát za zabouchnutou branou mládí. Ani jeho nepustila dál a teď v prachu na zemi, ho volá zpátky.
Ulehla do postele, záclona se zdvihala jemným pohybem, černá kočka seskočila do města, plného oranžových světel a pokojů s osamělými čtyřmi stěnami...
8 názorů
Smutné a bezvýchodné (i když kočka díru našla). Proč se nám s každým dalším jarem víc vybavují vzpomínky na ta minulá?
'...jako by sis...' má asi být 'jako by si...'
Nikdo neví jakým pocitem skončí příběh. A jen právě proto, že je tahle povídka tak skvěle napsaná se s ní dá identifikovat - jak se zde dámám stalo. Moc se mi líbí. Tím jak je neotřepaná. Tím jak je upřímná. Tím jak jsi upřímná především sama k sobě a my smíme u toho mlčet. A už mlčím...
Trochu otřepaná povídka již z každé strany. Věřím, že umíš napsat něco co ještě nikdo nenapsal.To je podle tohoto díla poznat, ale jak říkám, napiš něco nad čím bych se mohla pozastavit a divit se.Prpmiň zatím se nemám čemu..
Peeta: Já bych ráda, lae mám pocit, že delší povídky tu nikdo moc nečte, ale pokud ty se k téhle věci vrátíš, dopíšu ji.
Mynko, mas tu krasne naznacenej pocit a atmosferu, neplanujes dilko trosku vic rozvest? Kez by bylo delsi!:)
Rabb:děkuju moc, už jsem přemýšlela, že bych to smahla, bo to nikdo ani moc neviděl, natož, aby zanechal kritiku.takže, vážně díky
nějak mi bylo skoro od začátku jasný jak a s jakym pocitem to skončí
mám pocit že jsem to už jen asi stokrát četla
a že je to docela jednoduchý
snadný
mám pocit že o ničem
/pár věcí je tak patetickejch
že už jsem to chtěla utnout ty jo../