Po vláknech

Je hlasem tkaným z pavučin zakletým v schránce plné citu Paprskem prvním za úsvitu co proudem statisíců bitů zahání z koutů duše stín Je otázkou i odpovědí hojivým fáčem na ránu i myšlenkami které svědí když protékají svazky mědí až k IRCnet před bránu /autor (ne)známý/

Netové lásky - dnes a denně zkoušíme nové příběhy času je zdá se čím dál méně a vztek že prožít bez něhy zas další týdny bychom měli ubírá sílu naději kde světlé zítřky potemněly tmu vyhlížíme raději než s vírou tam kde mraky kupí se jako saze z požáru nad mračny kousky modři nebe zřít - ačkoli jich pomálu že láska tupí strachu hrany nám jaksi nic už neříká bát se? proč? čeho? nejsme malí to hloupým sluší panika netové lásky co si přály? jen přivonět a zabít čas? aby pak stejně oplakaly nicotu kdesi uvnitř nás co nechladí a nespaluje a skomírá spíš - nežije? zátiším snů čas ukrajuje den po dni víc než těší je a my jsme slepí němí hluší žít naplno a bez zábran je zkrátka in - z nás sotva tuší jediný nářek ostrých hran když po vláknech se milujeme a necítíme vůni dech netové lásky dnes a denně - sežehlé peří na křídlech

---