Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno
Autor
Laivae
Prostě o ránu.
Ráno.
Zpoza zasněžených vrcholků hor ostýchavě vykukovalo slunce. Lehce se zhouplo a vyskočilo na nebeskou klenbu. Protáhlo se a paprsky rozprostřelo na celý světa kraj.
Do slunného rána se postupně probouzeli brouci, motýli, ptáci, zvířata i lidé.
Nad zu
Na listech lopuchů se třpytily velké kapky rosy. Tyto krásné víliny slzy dychtivě čekaly na slunečné políbení. To se nenechalo dlouho pobízet.
rčícím potůčkem se zvolna plížila mlha. Sluníčko ji vysávalo až po ní za chvíli nebylo ani památky.Z komína sn
Krajinou prostupovala vůně čerstvé kávy.
Nic nenasvědčovalo tomu, že by byla válka.
ěhem zaváté chaloupky na úpatí hor, stoupal bílý dým.Ale ona byla!
Druhá světová!!
Za pár chvil přestanou ptáci zpívat, nebe se zamračí, byť slunce bude bojovat o své výsluní ze všech sil.
Pokojné ticho se změní v nehorázný virvál.
Z chaloupky na úpatí hor nebude stoupat dým, nebude z ní stoupat zhola nic.
Nezbude z ní zhola nic.
Vzduchem se bude nést štiplavý zápach ohně, zbraní, smrti.
Zurčícím potůčkem
se valí krev.Sníh kdysi sněhobílý je černý a krvavý.
Slunce pro tu hrůzu přestalo bojovat a raději se schovalo za hustý tmavý mrak.
Všude okolo zavládlo mrtvé ticho.
Stále bylo ráno.
Stále tentýž den.