Smutný mořeplavec

Vše je krasné, barevné. Lidé kolem a snad i já. Slovo mé je rozverné a jsem štastný jak se zdá. Diky Tobě mohu snít, mohu doufat v zitřky krasné. Teď připadá mi krásné žít, Smutek v srdci náhle hasne. Těším se a tichounce si zpívám, píseň, která mi Tě připomíná. Pak na Tvůj obrázek se divám, a na realitu zapomínám. Představy bujné v hlavě se honí, jak povídá, směje se, lehce a jasně. Sedím hned u ní, tak nadherně voní. Chtěl bych ji hladit, je mi tak krásně. V tom realita přichazí a neoblomě zvoní, ten posel je černý se sluchátkem a šnůrou. Sen se mi v dálce ztráci, už ho tu není. Ten zvuk stáva se mou noční můrou. S rozpaky ten hovor prijímám. Tuším, že vše je jen můj sen. Jen jedno slovo, nic víc nevnimám. Nepřijde, tak hroutí se mi den. Šťastně se svou lodí jsem si plul, na klidném moři nadějě. Ty sebralas mi vítr z plachet, teď zbývají jen peřeje. Má loď, můj sen se mi tříští. Snílek, který se nikomu nehodí. V oku slza se mi bliští. Smutný mořeplavec bez lodi.

---