Stalo se zítra

Pojď lásko moje vytvoříme básně poezii slova obalíme něhou Jak by nám spolu bylo krásně Pojď múzo moje bolestná v záři barevného světla objevíme svět a napíšeme sonety Kéž by jsi v mé duši stále kvetla /Lubomír Mikisek, PŘÁNÍ/

Nastav svou dlaň když schází ti ta druhá zříkat se žít je dávná minulost jen neporaň svět snů - i černá duha má nárok být kde nebi chybí most zastav se dřív než slunce za dům spadne a stáhne k sobě ze tmy roletu chtít kdykoliv co můžem mít jen za dne je v každé době nářek poetů Vzbuď ráno zas ať den nám dary snese jak vrtošivé jarní počasí Buď všecek čas jen stínům nevzdejme se a dej - mně chtivé co bych přála si

---