Písmák U studánky, tajného místa,
jak v pohádce si připadám,
voda je průhledná a vždycky čistá,
i když já do tmy teď se propadám
Chutná jak víno a obyčejná není,
mizí nad ránem, chladná jako led
i podobu dost často mění,
tak nečekej a sáhni do ní hned
Kdo se chce napít, musí najít sílu,
zda ještě čistý kousek v sobě má
a prohrábnout zlehka prsty hlínu,
co z duše do vody mu napadá
V dlaních se voda dlouho držet nedá,
tak jako život mezi prsty uniká
a každý, kdo se někdy hledá
v odrazu najde svého dvojníka.