Povídka úterní noci

Byl to vrah. Čtyřiadvacetiletý J. K. vešel do domu. Rozsvítil a nastoupil do výtahu. Poté, co zmáčknul knoflík s číslicí pět, se kabina výtahu rozjela. Na úrovni prvního patra se výtah zarazil a zůstal viset. Dveře nešly otevřít. J. K. vytáhl mobil, nacvakal číslo k domovníkovi.

„Sakra, má obsazeno. Je to trouba.“ vztekle zmáčkl červené tlačítko. Najednou se před dveřmi výtahu ozvou kroky. Někdo přechází před kabinou.

„Halo, je tam někdo? Zasekl se výtah. Nejdou otevřít dveře. Mohl byste zajít za domovníkem? Jmenuje se Žádník.“ bušil J. K. do dveří. Kroky utichly. Ozvalo se natahování zbraně. Zazněl výstřel.

     Před domem číslo popisné 5293 stála blikající auta. Už tu byla policie, ale i sanitka a hasičské auto. Za jedním policejním autem zastavil  černý Hyundai Santa Fe. Vystoupil z něj muž, byl oblečen do tmavě modrých riflí a černého trička s nápisem ‚Bouře‘ na prsou. Z kufru vypustil svého psa.

„ Dobrý den, pane komisaři. Máme tady jednoho mrtvého a jednoho zraněného. Dost dobrá prácička. No, víc Vám k tomu řekne Helena. Už je tam.“

„ Díky Tome.“ řekl neznámý a vydal se do domu. Podle míry vzruchu poznal, kde se mrtvola nachází. U mrtvého muže klečí asi třicetiletá  žena. Hnědé vlasy má sepnuté na temeni sponou. Drobné ruce v ošklivých rukavicích  ohledávají tělo.

„ Ahoj ,Heleno. Tak co to tady máme?“ Žena zvedne obličej k nově příchozímu. Usměje se.

„Zdravím Tě, Karle. Už jsem na Tebe čekala. Takže, mrtvý je muž, mezi dvaceti-pěti a třiceti. Zabila ho kulka do čela. Čistej průstřel.“  Žena obrátí svůj pohled zpět k mrtvole.

 „A co ten zraněnej?“zeptá se vyšetřovatel policisty, který prochází okolo.

„Ten už je v sanitce, pane.“ odpoví a pokračuje v cestě. ‚Za ním zajdu později. Nejdřív to tady pořádně prohlídnu.‘ pomyslí si komisař. Jde se podívat k výtahu. Klekne si do kabiny a dotkne se malého škrábance, který se tu objevil nedávno. ‚To je zvláštní, tohle mohl způsobit  buď pes nebo velká kočka.‘ přemítá policista.

„Barney, pojď sem.“ zavolá. Velká brazilská fila k němu přikluše. Koukne mu do očí. Nezvykle světlé hnědozelené oči vyzařují pochopení. Karel pohladí psa po hlavě. Dá mu příkaz. Barney začne čmuchat. Vede svého pána do sklepa. Před zavřenými dveřmi se zastaví. Začne kňučet a škrábat na dřevo. Jeho pán otevře dveře. Za nimi leží malý pejsek. Barney se k němu přiblíží a očichá ho. Komisaře zaujme něco jiného. Místnost je plná obrazovek a videokazet. ‚Takže tady maj skrytý kamery. Mohli to nahrát.‘ zamyslí se. Přistoupí k videopřehrávači. Přetočí kazetu a stiskne ‚Play‘. Na obrazovce, rozdělené do čtyř částí, se ukáže muž. Vchází do výtahu. Výtahová kamera zabírá muže zblízka. Pak se rozjetá kabina zastaví. Muž vytáhne mobil a někomu volá. Mezitím vychází druhý muž schody. Je to ten mrtvý. Uvíznutý muž se nedovolá. Začne bušit do dveří a něco křičet. Mrtvý vytáhne zbraň. Zamíří na dveře a vystřelí. Něž stačí kulka rozbít dveře a zabit muže ve výtahu, něco se objeví před dveřmi. Obrátí kulku a ta prolítne střelci hlavou. Mozek se rozlétl po chodbě. Ten přízrak projde dveřmi, něco říká uvízlému. Najednou sebou výtah trhne a muž spadne. Jeho ruka se zkroutí  do podivného úhlu. Za vyšetřovatelem se něco hýbne. Nedbá toho, protože si myslí, že to jsou psi. Ti ale leží a spí. Omámeni látkou smíchanou s vodou. Někdo zezadu přistoupí ke komisaři. Udeří. Policista se hroutí k zemi.

    „Stop. No konečně. Povedlo se to. Balíme a jdem.“ statný šedesátník vstane ze židle, na které je zezadu napsáno: ‚Režisér‘.

 „Pane Kouba, spadl jste výtečně. Psi se ani nehýbli a na pana Holbu nebylo vidět. Závěrečná scéna je vynikající.“ jásá režisér a sbírá své věci.

     „Co se stalo?“ hlásá titulek v novinách. Režisér čte dál: „Včera k večeru byl v domě číslo 5293 na Vyšehradě v Praze nalezen mrtvý muž. Byl střelen do hlavy. Druhý muž se zlomenou rukou byl objeven v uvízlém výtahu. Pohřešuje se policejní důstojník...“ Pan Martin Klubák přestal číst.

„To není možné. Ne, to ne.“ bědoval.