Tobě II.

Snad procitne ten, jemuž je tato má snaha určena...

Tobě II.

Já zkouším to znovu a neustále,

získat tvůj pohled na chvíli,

však bojím se moc, že když k tomu dojde,

mé oči v Tvých by se ztratily...

Pak popouzena věčnou touhou,

za tmavých zimních večerů,

chtěla bych strávit chvilku pouhou,

s Tebou – necítit nevěru...

Oddat se v noci plné vášně,

teplu Tvých paží, doteků,

silných jak v době více dávné

hněv Kapuletů a Monteků.

Tvé horké rty cítit na své kůži,

jak bájný Fénix vstát z popela,

až bude po všem, já půjdu s růží,

zpátky k zastávce – za šera.

S růží a pěkně s rukou v ruce,

poslední okamžik vychutnat,

cítíš, jak mi teď bije srdce...

stále chceš náš vztah odepsat?

Ozvi se na mé naléhání,

a neříkej prosím žádné: NE!

Myslím na Tebe bez přestání,

na touhu, v níž se spojíme...

---