Trapittlaw

Moje 'díla' berte s rezervou a nadhledem, jde o regionální 'historickou' poesii/prózu spíš pro zábavu a pro počtení než o nějaký hlubší estetický a literární dojem.. =o) Nicméně zpracovaná historická látka má reálný základ..

Kde město Reichenberg stál

velkolepý kostel se zbudoval.

Však jednu věc někdo zapomněl

kdo o faru starat by se měl.

 

I přišel moudrý Trapittlaw kněz

a radě města ihned pověděl:

Věz!

Svatý příběh tu rád bych vyprávěl!

 

Ve vlasti, kde Dresden vévodí

teče řeka veliká, převeliká.

Na břehu řeky dívka ku vodě hledí

a nad svým osudem tiše si naříká.

 

Bubny, trubky hlasně pějí

voda v řece zpěnila se hned

fanfáry krajem drahým se rozléhají

sedí dívka, sedí v řece naposled.

 

Druhého dne z rána časného

slunko vyšlo ku nebi modrému

vyšla dívka z paláce mocného

aby čelila osudu svému bědnému.

 

Na poli rozlehlém v dáli za městem

dřevěné tribuny se rozstavily

a stany přebarevné se vztyčily

aby nehynoucí slávu rytířstva viděly.

 

I přišel všechen lid se podívat

na velkolepý boj pánů dvoj

kterak o ruku krásné princezny

tu dnes bude sveden lítý boj.

 

Koňům postroje dány, dřevce přichystány

hle! – zde první rytíř přichází

v jeho očích - pýcha, moc a vzdor

však pokora k Bohu zjevně mu schází.

 

I hle! - Tu druhý rytíř v druhém koutě

však spíš než rytíř – hoch to jest.

Ač zbožný jest a v boha vroucně věře

nerad bojuje když nemá tvrdou pěst.

 

I zahájen jest boj vznešený

rozjeli se proti sobě rytíři chrabří

rychlost veliká, lid dech tají -

dřevec bodá, smrtelné jest jeho ostří.

 

Slavně rytíř z koně jeho spadl

a jak dopadl – zemřel hned.

V srdci dřevec v mysli temno

nebylo to pěkné na pohled.

 

Lid však vroucně jásá, růže hází

rytíři co v poli samojediný zbyl

rytíři, co hbitě s dřevcem zachází

že při své jediné ráně nechybil.

 

Nyní sňal helmici svou rytíř ten

a svou mladou tvář poodkryv

Bohu svému modlil se po celý den

pohroužen v rozhovor s Bohem byv.

 

Na břehu řeky dívka ku vodě hledí

nadmíru vesele si prozpěvuje

v řece pod ní hladina tiše běží

jen Bůh je mocný – a my ne.

 

Tak skončil Trapittlaw příběh o víře

a v hale městské nebylo nikoho

kdo místo Reichenbergského kněze

by kdy odepřít mu chtěl, aniž zapomněl.

---