Vzpomínky

Memoruji v minulosti

o těch ženách všech,

co hlodaly mi kosti

v teď už dávných dnech.

Samé marné pokusy

výsledek byl nula,

štěstí jsem měl na husy

než-li ženská těla.

Útěšné tyto řádky,

ve skloví zdržím

a možná snad zpátky

tebe obdržím.

Spousta různých zamyšlení

nad sebou či světem

nemá vlastní vysvětlení

a unáší se světlem.

Okusil jsem slasti,

leč bez řádné masti

k promázání proměnné

ve splynutí vzájemném.

Pak noc se rozlezla,

nad obzorem pouze,

kvítky lehce pokvetla,

avšak zřejmě dlouze.

Sil už tolik není

k dalšímu vyprávění,

radš spánek hojivý

popustíme kupředu,

hlavně bývám dobrotivý

čistě jenom ve středu.