Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O ruském pravoslavném mafiánovi

19. 11. 2006

535

Autor

Thinna

Jsem dítě paneláků. Jako holka jsem skákala gumu na silnici, houpala se na klepadlech, strkala sirky do zvonků a pořvávala na důchodce číhající z okna…díky věžákům mám dneska seřízlé hrany a omezený smysl pro imaginaci. Ale alespoň na chvíli si budeme myslet, že jsem vševědoucí vypravěč. Vy se usadíte do půl kruhu a já se přímo naproti vám zhluboka nadechnu a začnu vzpomínat, jakže to vlastně bylo.

Nedávno se do bytu vedle nás přistěhoval Rus. Jmenoval se Pluščenko a…- není to ten krasobruslař? – i kdyby, na jménu beztak nezáleží. Podstatné je, že ten den, byl to pátek tuším, kdy v naší ulici zastavila dodávka od pánů stěhováků, jsme Pluščenka zahlédli jen letmo, ale nikdo nepochyboval o tom, že není Čech.

Nad každou zemí se převaluje jiná atmosféra a proto není nic zvláštního na tom, že cizinci v zemi jaksi vzbuzují pozornost, protože si okolo nás vykračují se specifickou a neznámou vůní. Pro někoho mají i jinou barvu. To tedy znamená, že umíme říct: ano,tohle pravděpodobně nebude domorodec. Co ovšem nepochopím je, jak je možné, že mnoho cizinců jsme zároveň schopni zaškatulkovat pod daný národ. Později mi bylo vysvětleno, že jde o pouhou přecitlivělost.

Jak už jsem tedy řekla Pluščenko se vynořil s dodávky, ze široka se usmíval, v rukou třímal nějakou krabici, která se mimochodem postupem času stala ještě častějším tématem na přetřes než samotný Pluščenko. A jak tak procházel sídlištěm a cenil na nás své velké bílé zuby, bůhví proč se všichni shodli že je Rus. Možná právě kvůli oné specifické vůni jeho aury, možná taky proto, že na všechny pořvával: Zdrastvuj tě! A to byla první a zároveň poslední příležitost si cizince s divokých krajů pořádně prohlídnout. Od té doby ho nikdo nezahlédl. To ovšem neznamená, že tady náš příběh končí. Skončil by pravděpodobně, kdyby byl Pluščenko běžně potkáván třeba v samoobsluze a lidé by si pak zvykli na to, že je to další nový nájemník jedné z panelových klícek. . .i kdyby měl mít jinou barvu. Ale vzhledem k tomu, že Pluščenko byl zcela jistě podivín, protože jedině zvláštní osoba dokáže celou věčnost nevytáhnout paty a možná ani špičky z bytu, aniž by začal trpět těžkou klaustrofobií, stal se hlavním hrdinou sídlištního mýtu. Mýtu proto, že se našli i tací, kteří se něčemu takovému zdráhali uvěřit..a nebylo jich málo.

Člověk je tvor zvídavý, velice často zvědavý a pokud se někomu podaří rozhoupat mu nad hlavou otazník, taky neoblomný. Někdy někdo řekl, že pokud máte zájem dostat se do pekla, snažte se co nejvíc dozvědět, protože cesta k Belzebubovi je takovou touhou prý vydlážděná. Pluščenko nechal otazníky nad hlavami „bytařů“ vesele houpat dál a tak všichni zvolili právě tuhle cestu. Lidé se všemožně snažili zjistit o Pluščenkovi alespoň něco málo,ale velmi brzo narazili čelně do zdi, protože jak mohl někdo něco vědět o osobě, kterou půlka lidí považuje za výmysl a snahu rozproudit adrenalin v krvi usedlíků? Ať už to bylo tak nebo tak, všichni se z ne příliš jasného důvodu, činžáku, kde Rus bydlel, velkým obloukem vyhýbali a jeho jméno bylo obvykle vyřknuto ze strachem, respektem nebo nádechem mystiky v hlase. Pluščenkova cizácká vůně se převalovala nad sídlištěm.

Skutečné a pravdivě informace velice lehko nahradí lidská fantazie. A tak byl Pluščenko jednou členem ruské mafie, který do Čech přivezl velmi vzácnou rostlinu, která vylučuje smrtelně jedovatý jed po litrech a tím hodlá otrávit vodu ve vodovodu. Ta sice pitná nikdy nebyla, ale teď s jedem z exotických květů se na ní nemůžete ani podívat, protože nákaza je možná i pouhým pohledem. Jinde jste mohli zaslechnout, že Pluščenko přijel do našich krajů lobovat za pravoslavné, což by v naší republice plné ateistů byla skutečná tragedie. Objevily se i domněnky, že je potomkem Stalinovým a chystá nás odvézt na Sibiř, kde si nás podrobí jakožto pracovní sílu.

Teorií, které Pluščenka oblékaly pokaždé do jiného hábu, bylo nesčetně mnoho, ale jenom já jsem věděla, že Pluščenko není mafián ani člen církve ani krasobruslař, ale Pepa Chromý. Jednak proto, že jsem vševědoucí vypravěč a jednak taky proto, že to byl můj soused. Jen náhodou jsem ho hned druhý den potom, co se přistěhoval, zastihla, když zametal schody v baráku. Zjistila jsem, že Pluščenko mluví plynule česky a dokonce moravským nářečím. Pozval mě k sobě na čaj a tím se mi otevřeli vrátka k poznání. Ať žije peklo! Teorie s onou rostlinou se zdála být alespoň z části pravdivá. Exotická rostlina by se u Pluščenka sice našla, ale zdaleka ne tak vzácná. Všude po bytě se povalovaly paličky marihuany..vlastně nic jiného než trávu byste asi u Pepana v bytě nezaregistrovali. Pepa byl analfabet s velmi vyvinutým smyslem pro legraci, ať už přišla samovolně nebo od jinud. Věděl, že jakmile ze sebe udělá cizince, rozpoutá vlnu euforie, která odvrátí pozornost od neduh, které doma vyvádí. Za příslib mlčení jsem se stala jeho privilegovaným zákazníkem. . .a vlastně kdo by měl sílu všem těm lidem, které každý den užírá stereotyp tolik vlastní sídlišti, říct pravdu.