já? no nikdy..

už když se ráno vzbudím,mám hrůzu z toho,že se zase jenom posunu do větších sraček,než ve kterých jsem usínal.

    zase jsem se nepřinutil být aspoň trošku činný,
     jednoduše jenom dýchám,
      a pak bolest v břiše,
den za dnem,měsíce v létech vrtám se do peřiny,
mít trocu rozum,přikážu si,opustit to klišé.




zase jsem se nepřinutil být trošičku činný,
z největších výkonů je pro mě natažení ruky,
v podstatě mě unaví i slova,že jsem líný.
v pohybu mi hbytě brání,uložené tuky.


měl bych,jenže nemám sil
musím,ale nechce se mi,
rád bych,ale už jsem pil,
 já počkám.....jako stromy v zemi.

---