Jak se rozhodne Helenka?

Jak se rozhodne Helenka?

   Již se stmívá a vločky padají na chodník, brzy všechno přikryjí a nikdo se nic nedoví. Vánoční světlá svítí, my se však vydejme na cestu, již je čas zasáhnout do Helenčina osudu. Vejděte do krásné a útulné kavárničky Na zápraží, tak jako já. Helenka, celá zmatená a nic netušíc, je sem taky pozvána. Ano, už dlouho tu na ni v koutku čeká její  Filip, budoucí novinář, žurnalista (tak se to dneska říká).

   „ Ahoj Filipe, proč jsi mě dneska pozval?“ ptá se překvapeně. „Měli jsme se přece sejít až v pátek?!“

„ Víš, Helenko, rád bych ti něco řekl, nechci to odkládat. A přitom moc se mi do toho nechce… Třeba budeš zklamaná a přestaneš mě milovat. Máš na to právo, já se zlobit nebudu.“

„ Ale, Filípku, vždyť mám ráda. Co si to o mě myslíš.“

„ Nikdy jsem o tom nemluvil, ale už nebudu chodit okolo horké kaše, a sice mí rodiče jsou rozvedení…

A)    „ Filipe, a co by to mělo změnit? Přece za to nemůžeš. Jsi ale hlupáček.

„ Jsem rád, že to takhle bereš. Co si dáš k pití?“  odvětil již s úsměvem na rtech.

„ Malinový koktejl…“

B)     „ Hmmm, dost si mě překvapil, nevím, co si o tom mám myslet, doma z toho asi budou paf. Musím si to rozmyslet. Ještě uvidíme. Vzalo mě to. Promiň.

„  Dáš si kafe?“

„ Ne, nemám chuť…“

C)    „  No tohle! Proč´s mi to neřekl dřív? Si děláš srandu, ne?“

 Filip zamítavě kroutí hlavou.

„ To přestává všechno! To jsou ale způsoby! Sbohem!

„ Si ani nic nedáš, Helenko?“

„ Víckrát mi neříkej Helenko!“