dědeček

No.. vše začalo v roce 2003. Neměla jsem si nač stěžovat. Byla jsem
# spokojená,
# # byla jsem se svým dědou a nic mi nechybělo. Rodiče se stále hádali a hadají a
# # tak jsem byla nejradši se svým dědou. Nejvíc jsme si rozuměli, byli jsme
# úplně
# # stejní. Bylo mi 13 let. S dědou jsme chodili ven s Beníkem na procházky do
# # Stromovky , hráli jsme Člověče Nezlob se!, luštili křížovky, a hlavně- doost
# # jsme se vyblbli! Myslim, že někdy v dubnu umřela teta Líba, měla rakovinu.
# Moje
# # máma taky, v roce 2000 měla tři měsíce života, ale přežila to.
# # 17.dubna se na Libeňském zámečku vdávala sestra Eva, brala si Milana,byla
# # těhotná. Musím uznat, že byla krásná nevěsta. Při obřadu jsem opět seděla
# vedle
# # dědy. Prostě toho jsem měla z rodiny nejradši.
# # Nadešel červen 2003 a u nás zvonil telefon. Byla to babička. Děda prý měl
# # mozkovou příhodu a ochrnul na půl těla. Je v nemocnici na Františku. Udělalo
# se
# # mi špatně a hned jsme tam s mámou jeli a cestou se stavily pro babičku. Když
# # jsem ho viděla, jak na nás kouká a brečí, tak jsem také těžko zadržovala
# slzy…
# # Po nějakém čase ho o prázdninách pustili domů, ale on jen ležel, a nemohl
# hýbat
# # s půlkou těla. On byl hrozně pohyblivý člověk, byl i v koncentráku a hlavně
# sním
# # byla hrozná sranda. Také byl velice chytrý a inteligentní člověk, každý říká,
# že
# # jsem po něm.
# # Martina se od nás odstěhovala bylo jí necelých osmnáct let. Byla těhotná. V
# září
# # po svých 18.narozeninách se vdala. Bylo mi hrozně smutně, byla jsem furt se
# # svým Bebíčkem a chodila za dědou.
# # LISTOPAD: Nastal listopad a u nás zase zvonil telefon. Volala zase babička.
# # Říkala že děda asi umře, že ani moc nevnímá. Viděla jsem ho, byl kost a kůže.
# # Opět ho odvezli do nemocnice a babičku jsme si vzali k nám. 3.tam za ním byla
# # máma. On říkal: Zase půjdeme s Haničkou a Beníčkem do Stromovky…¨Ale opravdu
# moc
# # nevnímal. 4.11. v úterý, jsem tam za ním šla s babičkou. Nešla jsem do školy,
# # šla jsem za dědou. Koukala jsem jak chudák vypadá. Byli jsme tam asi 3 hodiny
# a
# # babička chtěla už jít(kolem15hodiny) ale mě se nechtělo! Chtěla jsem tam s
# dědou
# # zůstat. Dala jsem mu pusu na čelo. Nevěděla jsem že to je poslední, a že to
# je
# # naposledy co ho vidím…Odešly jsme se a u vchodu jsem se po něm ještě ohlídla,
# v
# # tu chvíli by mě nikdy nenapadlo že to je naposledy.
# # Další den, tedy 5.11 máma volala do nemocnice a ptala se. Jestli je na tom
# děda
# # Jiří Král jakž-takž. Poslouchala jsem za dveřmi. Řekli že děda včera v 17:50
# # umřel, usnul, měl úsměv na tváři a zemřel. Já se úplně zhroutila. Celý dny
# jsem
# # byla zavřená v pokoji a jen brečela. Prožívala jsem to s babičkou ze všech
# # nejhůř. Bylo to semnou tak hrozné, že mi máma musela dávat prášky na
# # uklidnění!!! Chtěla jsem umřít. Milovala jsem ho, ON SE MI NEJVÍC VĚNOVAL.
# Dny
# # jsem trávila tak, že jsem vždycky odpoledne vzala Benika na hodinu ven a
# # vzpomínala jsem. On byl jedinej kdo mi zbyl.
# # 20.července 2004 v úterý Beník nějak špatně dýchal. Starala jsem se o něj. V
# # 17:50 přestal dýchat úplně. Opustil mě stejně jako děda, taky v úterý a taky
# v
# # 17:50.. Ptala jsem se sama sebe, proč mě musel opustit i on? Byl jedinej koho
# # jsem měla. V té době jsem byla hodně uzavřený člověk, jako byl děda. Už vím,
# # jaký umí být život tvrdý, dědu jsem neměla, Beníka jsem neměla, Martina se
# # odstěhovala a rodiče se uměli jen hádat a koho jsem měla já??? Nikoho. Ale
# časem
# # jsem se naučila být silná a mám velký smysl pro humor a to je přece důležité
# ne?
# # Jsem hold stejná jako děda a jsem tak moc ráda. Vím, že mě měl nejradši a já
# # jeho, nikdy na něj nezapomenu, ale život jde dál…
# #
# #
#