Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seráj
23. 11. 2006
0
0
550
Autor
Zleela
Ráj
Když ráj peklem se chce stát a stane se, když zlo zvítězí (to každý zná) nad dobrem, příběhy se utají a v dobré lidé doufají. Tím, že skryjí nářky, skryjí pláč, myslí,, že s úsměvem se vrátí jejich ráj... Kdepak po Tom ráji zem se slehla a dnes nebojí se lidé smrti, ale lásky. Dnes hříchem je nezhřešit a jiný být.
Bůh není, snad byl, ale opustil ty, kteří v něj věřili a my děláme totéž...Opouštíme se...Proč? Může za to snad naše srdce? Náš dům? Náš svět? ... Ne to my jsme vinni.
Já leč v pekle jsem se narodila, jako dítě ďáblovo, miluji strach, miluji sílu, však tebe Ne... Poslední syn Kristův jsi... Poslední kdo žiješ dobrem a já do pekel tě zlákám...Staneš se mým jablkem, mým prvním hříchem a já tím získám trůn. Korunu mi nasadí, budu vládnout peklu a má černá křídla pohltí tvou záři. Rozlétám se do výšin a můj svět (ač peklem je) pro mě rájem jest. Já nebojím se smrti, však ani lásky ne, já jen chtěla okusit jablko...Ne ze zvědavosti, já chtěla vládnout svému světu a tebe přivést do temnoty té. Ty nerozumíš mému počínání...(doufáš, že chovám k tobě cit) Já tě nemiluji...
Dala jsem ti sílu, dala jsem ti zlost a vyberu si svůj dluh,(nebyl to dar) dala jsem ti sílu, dala jsem ti zlost a zpět mám přání- dluh je to a Ty ho splatíš.
Ještě dnes přiletím. Ještě dnes pohlédnu do nebes a pírko ze svých křídel jako znamení zde ponechám. Dnes pro anděly místo udělám a oni přiletí... Na mým břiše boudou spát a ty je nevzbudíš. Staneš se mým králem... Králem pekel...Nebe zmizí a v temnotě budem spát...
To bude náš ráj ...
Když ráj peklem se chce stát a stane se, když zlo zvítězí (to každý zná) nad dobrem, příběhy se utají a v dobré lidé doufají. Tím, že skryjí nářky, skryjí pláč, myslí,, že s úsměvem se vrátí jejich ráj... Kdepak po Tom ráji zem se slehla a dnes nebojí se lidé smrti, ale lásky. Dnes hříchem je nezhřešit a jiný být.
Bůh není, snad byl, ale opustil ty, kteří v něj věřili a my děláme totéž...Opouštíme se...Proč? Může za to snad naše srdce? Náš dům? Náš svět? ... Ne to my jsme vinni.
Já leč v pekle jsem se narodila, jako dítě ďáblovo, miluji strach, miluji sílu, však tebe Ne... Poslední syn Kristův jsi... Poslední kdo žiješ dobrem a já do pekel tě zlákám...Staneš se mým jablkem, mým prvním hříchem a já tím získám trůn. Korunu mi nasadí, budu vládnout peklu a má černá křídla pohltí tvou záři. Rozlétám se do výšin a můj svět (ač peklem je) pro mě rájem jest. Já nebojím se smrti, však ani lásky ne, já jen chtěla okusit jablko...Ne ze zvědavosti, já chtěla vládnout svému světu a tebe přivést do temnoty té. Ty nerozumíš mému počínání...(doufáš, že chovám k tobě cit) Já tě nemiluji...
Dala jsem ti sílu, dala jsem ti zlost a vyberu si svůj dluh,(nebyl to dar) dala jsem ti sílu, dala jsem ti zlost a zpět mám přání- dluh je to a Ty ho splatíš.
Ještě dnes přiletím. Ještě dnes pohlédnu do nebes a pírko ze svých křídel jako znamení zde ponechám. Dnes pro anděly místo udělám a oni přiletí... Na mým břiše boudou spát a ty je nevzbudíš. Staneš se mým králem... Králem pekel...Nebe zmizí a v temnotě budem spát...
To bude náš ráj ...