Východní Afrika

Takhle vidím Afriku já...

Jsme ve východní Africe v rozsáhlých savanách, kde již pomalu odcházejí časy čerstvě provoněného jara. Na krajině, která se tak pracně rozvíjela je ted vidět jak pomalu ztrácí svou vládu v silném prostředí.Usychající rostliny, které už nemohou unést tíhu dusného vzduchu, nechávají své listy převracet líným vánkem. Mezitím se obratné žirafy s dalekým rozhledem pohybují nekonečnou savanou, kde hledají jestli z rozpraskané země neraší strom s chutnými listy. I ostatní obyvatelé těchto míst pocitují přechod z jara do léta. Vzduch je hustější a oni v něm už necítí tolik svěžesti.  Z povzdálí je slyšet dusot zebřích kopyt, které si svým během snaží zachránit život před neustále hrozícím nebezpečím. Hadi se raději odplazili do vzácných stínů této savany. A když i ti nejlínější tvorové si také všimnou ostrého slunce, vydají se hledat životodárnou kapalinu, vodu. Každým dotykem půdy si uvědomíme, že sucho brzy schvátí celou společnost. Krajina je proměnná v každém období roku. Zvláště ted když začíná léto. Energickou vegetaci již začínají pozvolna zavalovat vedra. Když jsme se sem vrátili dnes po mnoha letech, je zřejmé, že rostlinstvo se systematicky přesunulo do oblastí oáz. Pomalým těžkopádným pohybem se k nám blíží slon africký. Po cestě nasává do chobotu
suchý písek a ladnými pohyby si ho rozprašuje po těle. Mohutné uši pohupuje podél moudře vyhlížející hlavy. Proč to dělá? Nevíme, ale určitě to můžeme pokládat za jeden ze zážitků prožitých v africké savaně. Jestli se někdy vrátíme zpět mezi těžkopádné slony a obratné žirafy to nám zatím zůstává utajeno, ale rozhodně této přírodní části světa popřejeme mnoho zdaru do dalších let. Doufejme,že sloni a žirafy nám do té doby neutečou!

---