Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

jídášova oprátka

28. 11. 2006

1527

Autor

Christian Gabriel

Jako bělostná krajka záclony

již vidím v hloubce poklony
stádiu dne čili noci
znovu se ohlédni pro ten pocit
pára z ovocného čaje
se Ti sráží na konečcích řas
setřel bych ji něžně z kraje
a nechal stékat na tvůj vlas
(archív nevysvětlitelných krás)

Pomačkané noci sen
teď procitl a bdí
čas je v tom snu zastaven
já přiblížilse k ní
nečekán a bezpozvání
vkradl jsem se do světnice
nahá jako z mého zdání
ba možná ještě více
silueta jejich skrání
mě nutí rozžhnout svíce
opálová vůně dlaní
plní moje plíce

jako zákeřná nemoc
jako nějaká neurotická skepse
se mně noc den a zas noc
vrací vzpomínka na dva černé důlky v lebce
měsíční řeka vyschlé koryto
kouzlo němoty je dávno vypito

krvavý prstenec se ocitá
pod novým útokem slz
hrudní vrása na mléko ulita
mé myšlenka na tvůj prs

noc je někdy zkamenělé světlo
jež si svět se světem v pekle spletlo

zavři oči a nahlížej do víček
mezi rty Ti naliju čajíček
spatřím ten úsměv když spolkne Tě peřina
pírka letí jak bílé saze z komína
peřina bílá jak z cukrové vaty
zpodní mě vyhlíží kus růžové paty
zdá se jak kopeček jahodové zmrzliny
a v nás už bublají výhřevné vteřiny

noc je někdy odvrácená strana pekla
jež po vrásčitých tvářích nebe stekla

z tvých rtů piju sametovou vřavu lásky
na široké tvé hrudi chytám konipásky
položím své tělo k Tobě
jak dvě rakve v jednom hrobě
polož Ty své tělo k mému
jako věnec k zasnulému

nebezpečná nevěra
nyní střídá polohy
cudná hvězda večera
půvab denní oblohy
krásná jako nymfa za úplňku moří
krásná jako studánka do níž zraky nořím
prolhaná a nadherná černá kafka noci
v její náruč upadnout nebubu už moci
(pocákaný od krve - vraždil jsem dnes poprvé)