Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEma
29. 11. 2006
0
0
527
Autor
Bara Kahoun
Vytvořeno v jedné velmi dlouhé trojhodinovce programování, tak se můžete kochat...má to mnoho chyb, tak mi je prosím napište... :)
Ema
Náhledem do trafiky zjišťuje, že je prázdná, v tom případě kudy šel...těžko říct, vydávám se tedy směrem domů, i když mě tam nečeká nic dobrého.
Po včerejší noci mám zákaz téměř na vše, snad jenom kromě spánku a jídla. Jakmile otevřu dveře do předsíně, už to slyším:,,Kde si zase byla Emo...?! Ukliď, umyj,...vysaj."Tak a teď to mám. Proč jen v té trafice nebyl?
Je to tak, byla jsem s Kryštofem domluvená na pátou u trafiky na křižovatce a on nikde, a to mám vycházky až do sedmi. I když mám vše ostatní zakázané, vzduch je důležitý, alespoň to rodiče chápou.
Teď jsem doma a začínám utírat prach v obyváku. Bude to ještě dlouhá práce a ven už se nedostanu, i když je sobota.
K tomu včerejšku, pátku, nečekala jsem, že to bude takový problém pro rodiče pochopit, že mám piercing, už to vypadalo, že se na to nepřijde,ale nakonec ano, takhle opuchlý jazyk nelze zamaskovat. A s jídlem to byla taky potíž.To je jen pro informaci, důvod mého malého domácího pekla.
Brzy začne dlouhé vyjednávání, to už poznám, zavřeli se do kuchyně a probírají jak na mě. Ale já nepovolím, já ho prostě chci. A to ne proto, že by ho měla jedna spolužačka a chci také,ale prostě proto, dokonce mě to napadlo dřív než ji, ale musela jsem mapovat terén domácího prostředí.
Už přicházejí, bude to dlouhé....( je 17:27).
Bylo to dlouhé, delší, nejdelší, ano nejdelší kázání v mém životě. Je 22:30. Začínám tomu říkat čtyři hodiny temna, protože když nechceme, aby se některé události opakovaly, musíme je správně pojmenovat.
Mluvilo se o priecingu, ano skutečně se to ze začátku týkalo tématu, ale pak se to zvrhlo a slyšela jsem, jak šestnáctiletá sousedka porodila krásného chlapečka, jak to mají děti v Africe těžké, že většina z nich nemá ani jednoho rodiče...já vím, to je jediné co k tomu můžu říct...jinak jim pomoci nemohu, snad jedině přispívat na sbírky, to ano, to dělám. Ale to je vše a oni ne a ne to pochopit. Musím tedy také brát v úvahu jejich generaci a styl smýšlení.
Popojedem.
Je neděle ráno, svítí slunce...ó to je krásný den...Co dnes budu dělat?
Po včerejší noci mám zákaz téměř na vše, snad jenom kromě spánku a jídla. Jakmile otevřu dveře do předsíně, už to slyším:,,Kde si zase byla Emo...?! Ukliď, umyj,...vysaj."Tak a teď to mám. Proč jen v té trafice nebyl?
Je to tak, byla jsem s Kryštofem domluvená na pátou u trafiky na křižovatce a on nikde, a to mám vycházky až do sedmi. I když mám vše ostatní zakázané, vzduch je důležitý, alespoň to rodiče chápou.
Teď jsem doma a začínám utírat prach v obyváku. Bude to ještě dlouhá práce a ven už se nedostanu, i když je sobota.
K tomu včerejšku, pátku, nečekala jsem, že to bude takový problém pro rodiče pochopit, že mám piercing, už to vypadalo, že se na to nepřijde,ale nakonec ano, takhle opuchlý jazyk nelze zamaskovat. A s jídlem to byla taky potíž.To je jen pro informaci, důvod mého malého domácího pekla.
Brzy začne dlouhé vyjednávání, to už poznám, zavřeli se do kuchyně a probírají jak na mě. Ale já nepovolím, já ho prostě chci. A to ne proto, že by ho měla jedna spolužačka a chci také,ale prostě proto, dokonce mě to napadlo dřív než ji, ale musela jsem mapovat terén domácího prostředí.
Už přicházejí, bude to dlouhé....( je 17:27).
Bylo to dlouhé, delší, nejdelší, ano nejdelší kázání v mém životě. Je 22:30. Začínám tomu říkat čtyři hodiny temna, protože když nechceme, aby se některé události opakovaly, musíme je správně pojmenovat.
Mluvilo se o priecingu, ano skutečně se to ze začátku týkalo tématu, ale pak se to zvrhlo a slyšela jsem, jak šestnáctiletá sousedka porodila krásného chlapečka, jak to mají děti v Africe těžké, že většina z nich nemá ani jednoho rodiče...já vím, to je jediné co k tomu můžu říct...jinak jim pomoci nemohu, snad jedině přispívat na sbírky, to ano, to dělám. Ale to je vše a oni ne a ne to pochopit. Musím tedy také brát v úvahu jejich generaci a styl smýšlení.
Popojedem.
Je neděle ráno, svítí slunce...ó to je krásný den...Co dnes budu dělat?