Zpověď - II. část

Do konce školního roku se Zuzka s ním bavila normálně, ale nikdy mu neřekla, co k němu cítí, ba ani mu nic nenaznačila.

Poté začaly prázdniny a Marek na Zuzku pomalu, ale jistě zapomněl. Navíc začal mít "starosti" s něčím podobným a přece jiným.

Byl na návštěvě u svého bratránka Emila na jižní Moravě, když ho prozvonilo neznámé číslo. Tak na to číslo poslal smsku, aby se dozvěděl, kdo to je. Vyklubalo se z toho pro Marka docela překvapení - byla to holka z vesnice kousek od města, kde bydlel jeho bratránek. A tak si s ní začal psát a dozvěděl se, že to byl Emil, kdo jí dal jeho číslo a ukázal jeho fotku. Nejdřív to Marka trochu štvalo, ale pak mu to přestalo vadit a dál pokračoval v psaní zpráv s touto neznámou ctitelkou. Časem si začali psát i velmi osobní věci a jednou mu Jana (tak se ona dívka jmenovala) napsala, zda by se spolu nedali dohromady.

Marek nevěděl, co na to odpovědět. Bylo to hodně na pováženou: kdyby napsal ano, tak by se mu splnil sen a konečně by měl holku. Jenže zase ta holka by byla vzdálená strašně daleko od něj a on zase toužil také po fyzické lásce. Na druhou stranu kdyby napsal ne, tak tušil, že by Janu asi hodně ranil a to nechtěl. Navíc zde pro něj plynula možnost docela dobře si vyzkoušet, zda by dokázal být dost pozorný ke své dívce.

A tak po krátkém rozmyšlení jí napsal sms, že to teda spolu můžou zkusit a zda by mu neposlala svoji fotku, aby ji měl neustále u sebe.

Od chvíle, co spolu ti dva začali "chodit," si posílali smsky jak na běžícím pásu. A během této doby jim začala opět škola a vrátily se jim každodenní povinnosti spojené s přípravou do školy. I přesto si nadále psali zprávy a měli se rádi.

Od začátku školního roku viděl Marek Zuzku jen párkrát, avšak přišlo mu, že nyní je Zuzka mnohem víc zamlklejší a smutnější než dříve. Nevěděl, co si o tom má myslet a navíc jím zmítal zvláštní pocit: věděl, že mu do toho nic není a že je zadaný, přesto ale toužil zjistit, co se Zuzce, dřív tak veselé a plné energie, stalo.

Snad to byla náhoda, snad to tak osud chtěl, nicméně se stalo, že jednoho dne šli spolu všichni, tedy Marek a jeho tři kámoši ze třídy se Zuzkou a přítelkyní jednoho z Markových spolužáků, společně na oběd.

Marek si po starém zvyku chtěl povídat se Zuzkou, ale jejich konverzace se nějak nedařila,
a i  přesto, že se Marek snažil hovor udržet nad vodou, tak Zuzka jakoby měla pusu něčím svázanou. Marek viděl, že s tím nic nezmůže, a tak rezignoval a dále jen mlčel.

Po svém příchodu domů mu ovšem tato skutečnost nedala ani na chvíli pokoj. Neustále musel na to myslet. Strašně moc toužil této záhadě přijít na kloub. Na mysli mu přišla také myšlenka, zda náhodou Zuzka nezačal brát nějaké drogy. Ale tuto myšlenku rychle zahnal, neboť mu došlo, že si Zuzka nic nepíchá, jelikož na jejích rukách, které měla dneska nepokryté, nebylo nic vidět. A i když věděl, že existují ještě další způsoby, jak brát drogy, tak tomu prostě nevěřil.

K večeru mu přišla sms. Stálo v ní: "Ahoj Marku, chci se Tě zeptat, jestli máš tento týden čas a my nezašli třeba do čajky. Odepiš prosím Zuzka"

Markovi hned docvaklo, jak to je: Zuzka by s ním chtěla chodit. Ovšem mělo to jeden háček - zatím byl Marek zadaný, jenomže ho tenhle vztah na dálku už pomalu začínal nudit a tak napsal Janě smsku, že to prostě končí. Odpovědi se už nedočkal.

Pak si ještě jednou přečetl zprávu od Zuzky a hlavou se mu opět začalo honit plno otázek: Když s ním chce Zuzka chodit, proč byla dneska na obědě jako vyměněná? Už jen ze zvědavosti nemohl toto pozvání odmítnout. A tak se s ní dohodl na pátku, jelikož to bylo před víkendem a pak bude na všechno dostatek času.

Než přišel ten den, tak se Marek se Zuzkou několikrát viděli, avšak Zuzka na sobě nedala na jevo, proč si s Markem dala schůzku.