Zpověď - III. část

Další pokračování.

 

Konečně tady byl pátek, den, na který se Marek tolik těšil. Doufal, že mu Zuzka navrhne, zda spolu nezačnou chodit. Stepoval před čajovnou dobrých patnáct minut, než Zuzka přišla. Jakmile ji uviděl, hned jí vyrazil naproti. "Ahoj, nejdu pozdě?" otázala se. Marek jí odpověděl, že jde přesně a společně vešli do domu, kde se čajovna nacházela. Našli si místečko až úplně vzadu. Chtěla to tak Zuzka, prý to bude lepší.

"Dáme si vodárnu?" zeptal s Marek.

"Ty, Marku, ani ne, víš já mám na srdci něco, s čím se ti chci svěřit."

Mezitím k nim došel číšník a přinesl jim výběr čajů a nápojů a nechal jim tam zvoneček s tím, ať potom, až budou mít vybráno, zazvoní.

Když odešel, tak se Marek zeptal Zuzky: "Copak je to ta věc, se kterou se mi chceš svěřit?"

"No, víš, já nevím, kde mám začít," řekla Zuzka. "No, asi tady: pamatuješ, jak jsi mi tenkrát psal, zda bychom spolu někam nešli?"

"Jo, pamatuju, dokonce mám ještě ty tvoje smsky uložené v mobilu," řekl tak trochu se smíchem Marek. Zuzka se na něho taky usmála a pokračovala: "No, tak já jsem tehdy byl děsně zblázněná do jednoho kluka. Teď už vím, že to byla největší chyba mého života, ale to teď přeskakuju. Takže byla jsem do něj totální magor a jednou jsme se potkali na dýze, co byla u nás. No, a on mě pozval na pivko, a já samozřejmě souhlasila a v tu chvíli jsem byla v sedmém nebi."

"Jo, jasně, tak to tě naprosto chápu," odpověděl jí Marek. "Ne že bych chtěl něco říkat, ale ten číšník se sem občas podezřele podívá. Asi bysme si měli něco objednat. Tak co si dáme? Co bys řekla na čaj K. H. Máchy?"

"Jo, klidně, já se v nich zas až tak moc nevyznám."

"Chceš si zazvonit?" nabídl Marek Zuzce.

"Ne, já to přenechám tobě, máš už v tom větší zkušenost," řekla mu na to Zuzka s úsměvem na rtech. A tak Marek pomocí zvonku přivolal číšníka a sdělil mu jejich přání. Poté se opět dal do hovoru se Zuzkou: "A jak to bylo mezi vámi dál?"

"No, od té doby jsme se začli scházet častěji a asi tak po měsíci se mě zeptal, jestli spolu nezačnem chodit. Já jsem mu hned řekla, že jo, že si nic jiného nepřeju. Do této chvíle to s ním bylo normální, ale od toho dne jsem na něm začala pozorovat změny v chování. Prostě jako by to nebyl on. Začal se mě pokoušet dostat co nejrychleji do postele. Když jsem se ho ptala na důvod, proč to chce tak uspěchat, tak argumentoval tím, že partneři spolu žijí nejen psychicky, ale i fyzicky."

Teď se Zuzka na chvíli odmlčela, protože jim zrovna číšník přinesl čaj, co si předtím objednali. Po jeho odchodu se Zuzka napila a pokračovala dál ve svém vyprávění: "Já jsem se to snažila oddálit co nejvíc to šlo, neboť jsem ještě nebyla na sex připravená. Nejdřív to šlo, ale pak začal mít takové kecy o tom, že se se mnou rozejde, a to jsem nechtěla. A tak jsem se jeden večer podvolila a nechala ho, ať si ze mě sundá mé oblečení. Čekala jsem, že by mohla mezi námi být i nějaká milostná předehra, ale to jsem se velmi zmýlila. Byla jsem s ním v té místnosti už jen v podprsence a kalhotkách, když v tom se na mě začal sápat a pokoušel se mi ho strčit mezi nohy i přes mé spodní prádlo. V první chvíli jsem byla zaskočená, a tak jsem se prakticky na nic nezmohla." Marek si všiml, jak se celá při tom vyprávění třepe, a tak ji chytl za ruku a řekl jí něco v tom smyslu, že pokud nechce tak o tom mluvit nemusí. Zuzka však pokračovala dál: "Když mi to došlo, začala jsem se bránit. Snažila jsem se ho dostat ze mě pryč, ale má snaha byla marná. Byl mnohem silnější než já, ovšem potrápila jsem ho slušně. Nakonec mě však bohužel přemohl a..... a......," řekla s pláčem Zuzka. Marek se ji pokusil obejmout, ale Zuzka ucukla. "Promiň, ale od té doby, co se mi to stalo, tak se vás kluků bojím."

"Tak to tě obdivuju, že jsi překonala ten strach a šla jsi sem se mnou," řekl Marek.

"Víš, já jsem to chtěla a potřebovala ze sebe dostat a jsem ráda, že jsi tady se mnou. Jenže to moje vyprávění bohužel ještě nemá konec. Když mě teda přemohl, tak ze mě sundal i zbytek prádla a pak mi začal šíleně mačkat prsa a přitom mi zajel mezi nohy. Různě jsem se zmítala, ale on se nedal odbýt, pořád na mě ležel a dýchal čím dál rychleji, až jsem nakonec ucítila, že už se do mě udělal, a taky jsem cítila jak jeho sperma do mě proudí," dopověděla Zuzka a byla velmi rozrušená. Markovi jí bylo strašně líto a chtěl ji nějak uklidnit, jenže teď měl strach ji obejmout, neboť si nebyl jistý, zda by to Zuzka nevzala nějak špatně - v takovém stavu a po takovém prožitku jeden nikdy neví.

O to víc ho překvapilo, že se k němu Zuzka přisunula blíž a chytla jeho ruku do svých.

"A nahlásila jsi to někde? Na policii nebo třeba na lince důvěry?" zeptal se jí Marek.

Zuzka jen zavrtěla hlavou a řekla: "Jsi první, kdo to ví."

Tak teď Marek nevěděl, co na to říct. Hlavou se mu honily různé myšlenky, jako například, že ten, co to udělal byl pěkný prevít apod. Z jeho přemýšlení ho vytrhla Zuzka další větou: "Víš, když to skončilo, tak mě nechal být, dokonce mě nechal v klidu odejít domů. čemuž jsem se divila. Teď už jeho chování rozumím, ale předtím to pro mě bylo totální překvapení. Urychleně jsem od něj vypadla a snažila se na všechno zapomenout. Jenže to prostě nešlo. A navíc mě začal pronásledovat, i když jsem mu řekla, že mezi námi je už konec. On to ale prostě pořád nemůže pochopit a pořád mě otravuje a připomíná mi to. Nevím, jak se ho mám zbavit," hlesla Zuzka.

"Neboj, něco už vymyslíme," uklidnil ji Marek.

"Dík," řekla Zuzka a dala mu pusu na tvář. To Marka dost zaskočilo, vždyť mu předtím Zuzka říkala, že se momentálně kluků bojí. A teď mu sama od sebe dá pusu, třebaže to nebylo na rty. Nedalo mu to a zeptal se jí na to.

"Víš, mi nevadí, když já se někoho dotýkám, ale cizí dotyky prostě zatím nesnesu. Zní to trochu divně, viď?" usmála se na něj Zuzka.

"Ani ne, spíš mám dojem, že je to docela normální přirozená reakce," odvětil jí Marek.

Teď byla chvilka ticha. Ti dva na sebe hleděli a nevěděli, co mají říct. Markovi však došlo, že tato chvíle je více než vhodná k tomu, aby Zuzce navrhl, jestli by spolu nezačali chodit. Jenže měl velký strach, že ho Zuzka odmítne po té své předchozí zkušenosti. Ovšem taky mu bylo jasné, že pokud se jí nezeptá teď, tak později už k tomu nemusí mít tak skvělou příležitost. Ale ten strach.... Nakonec však sebral veškerou odvahu, co v sobě našel a bez nějakého obcházení kolem horké kaše se jí přímo zeptal: "Nebudem spolu chodit?"

"Víš, Marku, já si to budu muset všechno nechat projít hlavou, protože nechci riskovat, že by se mi něco podobného stalo ještě jednou. Neber to nijak osobně, já si chci prostě dát jen větší pozor."

"Jasně," přikývl Marek, i když ho to trochu rozladilo. Nedal však na sobě nic znát a dál si se Zuzkou povídal a upíjeli přitom čaj.

"Půjdem?" zeptala se Zuzka Marka, když dopili čaj.

"Jo, můžem," přikývl Marek a vydali se k pokladně. "Dneska platím já," zdůraznil Marek.

"Ne, počkej, to ne," začala Zuzka, ale Marek se na ni usmál se slovy, že ho dneska neukecá.

Jelikož Zuzka viděla, že s ním nic nezmůže, tak toho nechala a šla si pro boty. Za chvíli dorazil i Marek. Když byli obutí a oblečení, vydali se na cestu z čajovny domů.

Ušli sotva pár desítek metrů, když v tom se za nimi ozvalo: "Tak co, Zuzi, kdy si zase zapícháme?" Při těch slovech s sebou Zuzka škubla a Markovi se vybavilo vše, co mu Zuzka řekla.

"To je on?" zeptal se Zuzky. Ta jenom přikývla."O.K.," procedil Marek mezi zuby a vykročil za ním.

"Ne, nechoď tam," snažila se ho Zuzka udržet na místě, ale Marek se jí vysmekl. Pak se na ni podíval se slovy "Jednou to musí skončit" a vydal se k jeho známému neznámému. V hlavě měl jedinou myšlenku: zbavit Zuzku věčného teroru. Během cesty si upravil svou koženou bundu a dokonale koncentrován přišel až ke svému sokovi. Ten stál opřený o lampu a šklebil se na něj.

"Á, koukám, že si Zůza povolala posily," pronesl s výsměškem v hlase. Marek si tenhle tón nechtěl nechat líbit a ostře se do něj pustil: "O co ti, do prdele, jde? To ti nestačí že jsi ji znásilnil a připravil ji tím o panenství?" To ji musíš ještě dál psychicky týrat?"

"Cože? Já že jsem ji znásilnil? Vždyť jsme se spolu normálně pomilovali," hájil se ten synek. "A bylo to moc pěkný, viď Zuzko?" zvolal na Zuzku do dálky.

V Markovi to teď vřelo. Chtěl už tomu synkovi dát přes hubu, ale nechtěl být ten, kdo dá první ránu. Tak se na něj ušklíbl a řekl: "Ty jsi čistokrevný hovado, co?"

Touto větou dosáhl toho, čeho chtěl. Jeho protivník se po něm ohnal. Marek naschvál neuhnul a nechal ho, aby se do něj trefil. Pak si sáhl na tvář, kam dostal tu ránu, podíval se na něj a zaútočil. Rozmáchl se a udeřil ho do obličeje s takovou silou, sže mu roztrhl kůži na tváři. Než se poraněný stačil vzpamatovat, tak s Marek rozběhl a vší silou do něj vrazil. Ten spadl na zem a zůstal tam ležet.

Marek toho využil, došel k němu, klekl si mu jedním kolenem na hrudník, ruce mu přidržel u země a řekl mu: "Tak a teď mě poslouchej. Dáš už Zuzce konečně pokoj a necháš ji v klidu žít. Pokud bych se dozvěděl, že jsi ji ještě nějak znepříjemňoval život, pak to budu řešit - a možná bych to řešil trochu jiným způsobem. Tak se rozmysli, co ti je přednější a podle toho se chovej." Pak se Marek od něj zvedl a odešel pryč.

Šel na místo, kde předtím byl Zuzka. Teď tu ovšem nikdo nebyl. Markovi to přišlo trochu divné. Čekal, že na  něj Zuzka bude čekat, takže ho to dost překvapilo. "Proč?" ptal se sám sebe. "Proč na mě nepočkala? Snad jsem zas nic tak blbého neudělal, vždyť jsem jí chtěl jen pomoc. Snad šla domů," doufal Marek. Ale hlavou se mu začaly honit myšlenky typu: "Co když šla za ním, protože jí ho bylo líto?" a podobně, ovšem Marek je zcela logicky dokázal vyvrátit. Pak ho napadlo, že by jí mohl zavolat. Sáhl si do kapsy pro mobil a vytočil její číslo. Hned potom, co tak učinil, poznal, podle pípání svého telefonu, že Zuzka má její telefon vypnutý. "Do háje," ulevil si Marek. Měl sto chutí do něčeho kopnout, avšak v jeho okolí nebylo nic, co by mu vyhovovalo. Tudíž jen tak promáchl nohou a vydal se na cestu domů. Začlo mu docházet, že tou rvačkou ztratil u Zuzky všechny své naděje. S těmito myšlenkami došel až domů. Rodiče doma neměl, a tak šel k sobě do pokoje. Ani si nerozsvítil, jen si lehl na postel a přemýšlel o tom, jak to mezi ním a Zuzkou bude teď. Bylo do svých myšlenek tak ponořen, že nakonec usnul. Ovšem ani během spánku neměl pořádně klid - zlé sny o tom, jak mu Zuzka řekla, že s ním nechce nic mít mu nedávaly v klidu odpočinout. Proto mu přišlo docela vhod, když ho jeho mamka vzbudila s tím, že si má zajít pro pyžamo a v kuchyni má nachystanou večeři.

Marek vstal z postele, zašel si na záchod, pak si umyl ruky a přibral přitom i obličej, aby se probral. Potom šel do kuchyně a tam si vzal, co měl nachystané, i když moc velký hlad neměl. Při jídle ho napadlo, že by Zuzka mohla být na ICQ. Tak si šel pustit počítač a doufal, že tam Zuzka bude. Nic jiného si v tu chvíli nepřál. S velkou nedočkavostí čekal, že mu to všechno najede. Ta doba mu připadala nekonečná. Bohužel měl ale smůlu, jelikož u Zuzčina jména na ICQ byla červená květinka, což signalizovalo, že Zuzka není na příjmu. To mu srazilo náladu na bod mrazu. Tak se dal do řešení úkolu, co ve škole dostali. Pustil si k tomu svou oblíbenou muziku a přitom čekal, zda se Zuzka nepřihlásí. ovšem nic takové se nestalo a tudíž po dokončení úkolu do školy šel spát.

---