okoklam

Mrazy a alkohol nohy mi podráží
vzpomínám na jednoho inženýra z nádraží
stál tam a kouřil cigaretu
a stále opakoval tutéž větu
že země je kulatá a svět se točí
já zahleděl se v jeho azurové oči
zrějmě jsem působil jako homosexuál
on to zpozoroval a šel o krok dál
marně mu vysvětluji že tak to není
nevěřil mi a bál se znáselnění
neváhám přijít o trošku blíž
znervózněl a počal hledat skrýš
od té doby mluvil o mně jako o antiKristu
a já nepřestávám denně líbat jeho bustu
zde raději utnu svou tragikomiku
musel bych nechat nervy v kyblíku
rád bych to zakončil nějak velkolepě
se sklenkou pálenky ve vinném sklepě

---