Dávno nad kterým se prý slzy neroní

Dávno nad kterým se prý slzy neroní

         dnes nehrajem si na svatý

                   který rozdupaly divačky

         na mlčení

                   co stojí srdce

                            na zesláblý slůvka

                   co kryjí slzy

snad v šuplíčku bezcitu

ostří svých vět zapomenou

                   zanechá křižování

         z osudů skládáme vlaštovky

                            vypadávají z hnízd

         a nikdo jim nerozumí

                                      nejsou slabounký

                   jen nevědí kam jít

                                      a taky letět

                            co zapomněl si klíče

                                               z noci do rána                                            

Na křidýlkách chmýří bázlivý

                                                        a zavržený pohlazení

v hrdýlkách trylky tesklivý

                            zebe vanilkový nebe

                   a na rtech má tebe

                                               Vím, neslyšíme na vanilku

                                                        neslyšíme na nebe

                                                                  na rtech máme hořkost

                                                                           bez sebe i bez tebe

snad z tý černý čokolády

                                      …kdo dnes vlastně ví…

                   dnes pastelkami

                            kreslí ukolébavky

                   hledají štístko bez bolístky

         a taky polibek

                                               co si odešel

v prošoupaných botičkách

                   do zákulisí pro odvahu

         tichem co půjčilo si ústa

ze zaprášenýho skladu emocí

                            v mezisloví pod sliby

                                      a pod drobečky ebenových pocitů

co ještě nesezobaly labutě za lepší zítřky

         to aby to někomu nebylo líto

                                                        Rekvizita k rekvizitě sedá

                                               Pořád je to tak

                                      Víš bledulko bledá?

         Nedostaneš štěstí

                                      co propouští

                                               a odhaluje rány

Z roztrhaných kabátků

                   nám čouhá zase to srdce

         drolí se pod nohy

                   a nedá si říct

                            Ví proč

                                      věří na srdce

                                      a taky na zlozvyky