Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se"Podruhé"
01. 12. 2006
0
0
859
Autor
Poem
V šepotu řas a v křiku vlasů,
chvějící se rukou na tvém pasu
ve smyčce času
hltám plnými doušky tvoji krásu.
Společně se utápíme v záplavách horkého dechu,
těžké kapky padají na plechovou střechu,
to deštivý orchestr nám vytváří romantickou atmosféru.
Lačnou cestou nedočkavosti se k tvému klínu deru,
teď a tady si tě beru.
Ústa spojená bláznivými rety,
jako mosty mezi dvěma světy,
tající květy.
Vášeň je boj bez odvety,
jako baseball hraný jen na dvě mety,
já... a ty... .
Ohluchlí bouří divokých polibků
se necháváme unášet proudem něžných dotyků,
až k vodopádu slastných výkřiků,
bez kouzel a bez triků.
A i když se známe teprv krátce,
tak v jednom se shodnem hladce:
„Sex je nejpříjemnější konverzace.“
Snad proto oděni jen do světla pouliční lampy,
dopadajícího na naše nahá těla oknem do pokoje,
si to rozdáváme znovu a třeba i ve stoje..
Bez zbraní a bez boje,
jsem tvůj a ty moje...
A protože žádný z nás ještě nemá dosti,
zkoušíme další perverznosti,
něžné hrátky bez hrubosti.
Když sjel jsem ti však dlaní přes ploténky,
šeptlas: „Strč mi ho i do prdelky.“
A než jsem stačil lapit dech,
už klečela jsi na čtyřech.
A tak udělal jsem, co jsi chtěla,
vzrušeně ses při tom chvěla,
a se dvěma prsty v mokré dírce,
sténala jsi čím dál více .
Rozbušilo se mi srdce,
a to prudčeji než prudce,
přece krotce...
Pak jsem náhle podleh tomu pocitu,
tomu nejsmyslnějšímu ze všech možných pocitů.
Cítil jsem ho v každé kosti,
byl jsem lapen v pasti tvojí slasti.
Topil jsem se ve tvých ústech,
ve tvých krásách a smyslnostech.
Vysvobozen až v malých bílých kapkách,
v kapkách stékajících ti po bradavkách.
V tom déšť ustal, světla zhasla,
naše zpocená těla se k sobě tiskla
a až do rozednění se vzrušeně třásla.