Mazlivá

Lež zavřeli do konviček a pýchu do džbánků z pravdy vyrobili horu víček a zátky z červánků /Lubomír Mikisek, PŘÁNÍ/

Pojď ztratíme se do mechu i moje jméno po něm voní ne pro útěchu - co nám po ní pro blaho duší rozkoš těl a celý les by záviděl nám radost z těsné blízkosti Pojď zšeřilo se nad námi to větve stromů už se kloní by tsunami tu spatřili - ten dotek boží milosti ve chvíli kdy se ústa úst dotknou a slyšíš trávu růst Pojď v tuto dobu svítá časně jen co se básně rozvinou v ten chrám v němž dosud otevřeno je čisté lásce dokořán mě veď a žijme pro požár

---