Cena života

Pardubice, listopad 1793

Déšť ztěžka dopadal na měděnou střechu. Zelená brána v tomto pochmurném počasí zářila do dálky jako maják. Kolem morového sloupu, osaměle stojícího na potemnělém a liduprázdném Pernštýnském náměstí, se mihl stín a vyrušil tak pár krys hledajících zbytky potravin po odejivších trhovcích. Po chvíli zavrzaly dveře radnice a postava v kápi zmizela v teple starobylého domu.

                                                           *          *          *

Postava v kápi se zarazila a zpod kapuci se ozval chladný hlas: „A i kdyby, tak co? Brzy už vaše spojenectví s mým pánem vyjde najevo a vy si budete muset vybrat – buď se otevřeně postavíte na naši stranu anebo…,“cosi pod hábitem tajemného návštěvníka podivně zachrastilo, až radnímu přeběhl mráz po zádech.

„Zatím nemám důvod, proč vám důvěřovat! Jedna malá výpomoc nic neznamená. Děsíte mě a já tu nejsem pro vaše temné plány, ale jako vyslanec lidu a lidem by se váš pán určitě moc nezamlouval.“

„Když můj pán zachránil před jistou smrtí vašeho syna, tak jste mluvil jinak,“ prohlásil neznámý a světlo dohořívající louče na stěně se odráželo v jeho skelném pohledu.

„Ale jakou cenu jsem za to zaplatil? Můj syn sice žije, ale odjel s vašimi přisluhovači do učení kamsi do Karpat. Kdoví jestli se někdy vrátí živý. Ne, už s vámi nechci mít nic společného,“ radního již opouštěli i poslední zbytky klidu a rozvahy.

„Nezapomeňte, že jste podepsal nezrušitelnou smlouvu! A to dokonce vlastní krví,“ vyštěkl tajuplný host a děsivě zaskřípěl zuby.

Radní ztěžka polkl a zahleděl se z okna – přemýšlel, jak se má nezvaného návštěvníka zbavit.

„Okamžitě odejděte,“vykřikl, sám překvapen vlastní rozhodností „Byl jsem blázen, že jsem si s vámi něco začínal. Ale to už skončilo. Nechci vás už nikdy vidět.“

„Zvolil jste si sám,“ pronesl cizinec hlasem chladnějším než led a vzal za kliku vstupních dveří. V ten okamžik se mu hábit svezl z předloktí a radnímu se na nepatrný okamžik naskytl pohled na kostlivcovu ruku bez masa.

                                                           *          *          *

Smrt prvního radního vzbudila ve městě pozdvižení. Zvlášť když byla opředena tolika záhadami.

Radní byl k ránu nalezen na náměstí poblíž morového sloupu bez jakýchkoliv známek života. Podle všeho byl zasažen bleskem přímo do svého honosného cylindru. V kapse kabátu pak měl útržek pergamenu s velice zvláštním textem: Každým okamžikem svého života se blížíme ke smrti, takže žití je totéž co dlouhé umírání, naproti tomu smrt nese v sobě zárodky nových životů.