Příběh o mé malé neteři

   Víte, rád bych vám dnes vyprávěl o mé malé neteři, která dlí daleko na východě. Jmenuje se Soňa a má jednoho neposedného kamaráda, Sergeje. Jen mimochodem, jsou to ještě malé děti, Soňa má sedm a Sergej šest let. Již brzy půjdou do první třídy. Připomínají mi bílý měsíční kámen, vyrůstají v dokonalé harmonii, v krásném městečku na okraji rozsáhlé ruské stepi. Soňa má tmavé a dlouhé vlasy, uculeně se usmívá a ráda zpívá. Ze Sergeje se jednou jistě stane ministrant.

   Nejspíš tomu nebudete věřit, a ač je to nevídané, ti dva malí lidé, skoro půlčíci (tedy hobitci), se neskonale milují. Sám se tomu divím, dosud jsem neviděl takový velký cit (bez špetky zkaženosti) mezi tak malými dětmi. Stalo se to tenkrát v pátek odpoledne, Sonička přišla ze školy a jemně chytila za kliku, pustila Serjožu dál, maminka byla naštěstí pryč. Vedla ho do svého pokojíčku a pověděla mu jaký má plán. On nadšeně souhlasil. Předtím mu však ještě uklidila boty a svetr, protože jako hodná a poslušná holčičika si nesměla nikoho vodit domů, to bylo taky jediné, co jí rodiče zakazovali. Sama se tomu velice podivovala, avšak neklesala na mysli. Ve své ložnici měla dvoupatrovou postýlku, již brzy tam s ní bude spát její mladší bratříček, teď je však prázdná. Rozhodla se, že právě do ní ukryje svého kamaráda. Sergejovo srdíčko jen zaplesalo při představě, že spolu stráví celý víkend! Hurá!

   A tak se i stalo. Soňa mu tajně nosila oplatky a černý čaj, maminka ani tatínek neměli nejmenší podezření, neboť na okraj postele byla dána deka, aby Serjožko nebyl spatřen. Zdálo se, že se plán zdařil. Ale co čert nechtěl, Sonina maminka si usmyslela, že zrovna dneska bude prát ložní prádlo. Alou ven, moji milí! V nastalém shonu opustili pokojík oknem, však byli taky šikovní. Vydali se na výpravu. Za dobrodružstvím. Tam, kde se liškám dává dobrou noc. Po dvou hodinách rychlého pochodu urazili osm verst a došli do lesa, ani nebyli unaveni. Serjožka otevřel podaným klíčem malebnou chatičku a pozval Soňku dál, hodili dříví do kamen a udělali si topinky, Sonička je potírala česnekem, tuze jim chutnalo jako ještě nikdá v životě. Ze zdi na ně dohlížel statný dvanácterák a svatý Antonín.

   V noci si povídali tajemné příběhy ruského lidu a jemně se hladili, nebylo v tom nic hříšného, oni byli ještě nezasaženi. Bylo to pravé souznění dvou duší.

A na to se napijeme.