Pravda ve verších

Slavná to slova, co pomalu tečou,
co kloužou po stěnách zdí.
Pomalu kráčí po slavných knihách,
které lidi přestali už číst.
Podivná hra kolem se ozývá,
pomačkaný hadr náhle rovný jako stůl,
hledejme ve všem svou nejlepší stránku,
co děláš s pocitem naděje,
za tím si stůj.
Ne však namyšlenost a pýcha,
žádný strach a násilí,
jen dobrým slovem moudrého srdce dýchá,
co nezabiješ, to tě posílí.
Stoletou zahradou, do ticha padají sny,
kopretinou se člověk zadýchá,
pak opravdu pleteš si hry,
co pálí tě pod kůží,
hromadou stínů a stébla trávy,
počítám schody.
Dohrány všechny kruhy.
Dohráno všech dní.
S cílem pro krásu,
s lítostí chutí,
slepotou jim,
vše co mě nutí podívat se vpřed.
Podívat se, kolik otázek provádí celý můj svět.
Nechci se toulat,
nechci otevřít oči.
Nechci vidět, jak se všechno kolem rychle točí.
Černá bída tvých myšlenek shůry spí.
paměť dosloužila. Už je po ní.
Místo budoucích snů zapíráš si přítomné dny a noci.
Bez mladých dnů nevyslovíš už nic.
Teď jsi bez moci, bez slávy.
Bez slavných slov, co pomalu tečou,
co kloužou po stěnách zdí.
Pomalu kráčí po slavných knihách,
které jsi přestal už číst.

---