Jimmy Ručka II.

Pokračování... Mám to ve stole už dýl, tak se nezlobte, teď zas chvilku potrvá než sem něco hodím:) Je to taky konečně trochu delší, a na začátku uvidíme další z Jimmyho "pracovních" činností.

Na krajinu padala tma. V šeru se po cestě šinuly mlčky dvě postavy. Jedna, zahalená v kápi, vysoká, hubená, a jistým způsobem jaksi nebezpečná se rozhlížela kolem, jako by něco hledala. V ohybu cesty se rozsvítilo světlo lucerny, a ze tmy se vyloupli čtyři muži. První šel sličný muž mladistvého vzhledu, ti tři v odstupu se za ním tyčili jako hory. „No co,“ řekl si muž v kápi, „nikdy nejde nic podle plánu.“ Pokradmu se podíval na svého zabláceného společníka. Vzájemný pohled jako by jim stačil k domluvě.
Muž s lucernou promluvil: „Tak co máte tak úžasného, že jste mě sem donutili kvůli tomu přijít?“
„Mé jméno je Jimmy, a mám pro vás vzkaz.“
„Od koho?“
„Nezáleží na tom od koho, ale jaký… Sbohem.“
Ve světle lucerny se zaleskly v rychlém sledu dvě dýky. Během mžiku se zabodly do hrudi mladíka. Stráže, které si najal, obvykle stačily na pár pobudů v putykách, ale trénovanému barbarovi, společníkovi muže v kápi, nemohly vzdorovat. Dva padli jeho mečem dříve, než si stačili uvědomit, co se vlastně stalo, třetí, obraceje se na útěk, padl pod dalšími dvěma dýkami, které se jakoby samy zjevily v Jimmyho rukách.

„Dobrá práce, Krosslunde.“
„Díky, ale ten třetí byl můj, už sem u něj skoro byl.“
„Skoro, jenže já byl rychlejší. Barbarovi utečeš, když máš kliku a rychlý nohy, dýce většinou ne… Vezmi cennosti a pomoz mi je odtáhnout do lesa.“ Po patnácti minutách nebylo po řeži ani památky, jen dvě postavy kráčely v houstnoucím soumraku k městu Krondor.

Krondor, královské město, jehož správa se podřizovala přímo královskému paláci v Rillanonu. Noční strážní znuděně koukali na dav lidí, kupců a sedláků, kteří se vraceli domů za hradby, nebo naopak do města za zábavou. Dvou mužů v dlouhých pláštích, již se vmísili do davu a vešli do města, si ani nevšimli.

Místnost nebyla příliš osvětlená, a svíčky vydávaly spíš kouř než světlo. Okenice byly zavřené. Za stolem seděl muž, s tvrdou, bezvýraznou kamennou tváří. Na skráních se mu začaly objevovat šediny a při bližším pohledu člověk rozeznal spousty drobných vrásek, hlavně kolem očí. Před ním stály dvě postavy, které jeho komorník vpustil dovnitř.
„Je po všem?“
„Ano, pane radní, jeho tělo bude nalezeno v lese, doporučil bych to označit za loupežné přepadení, a nezabývat se jím. Ten už vám konkurovat nebude. Tady jsou jeho cennosti.“ Na stůl dopadl váček, a z něj se vysypal pečetící prsten a náhrdelník.
„Ten náhrdelník si nechte, ten máte jako present, můj sekretář vám vyplatí odměnu. Když budu něco potřebovat, jak vás kontaktuji?“
„Nechte mi vzkaz u kožešináře, jako vždy, já se časem objevím…“ S těmi slovy se otočil a odešel. Barbar shrábnul náhrdelník a následoval ho s nevelkým odstupem.

Krondor 4. den 1120. podzimu

Hostinec byl plný hlučných lidí, z nichž někteří již očividně měli přes míru. Oheň ze dvou krbů dodával teplo, a pochodně na stěnách osvětlovaly umaštěné a špinavé stoly a podlahu, na nichž se válelo malé skladiště odpadků. „Taky si mohl vybrat lepší podnik.“ Sykl Jimmy poté, co svým zrakem přejel veškeré osazenstvo. „Hele, já nesnášim ty tvý nóbl podniky, pravej válečník chodí na místo, jako je tohle, a pije pálenku, z níž slzí oči. Tvý mejdany s koktejlama a vínkem nejsou pro mě. Navíc sám říkáš, že informace se najdou kromě bordelu nejlíp na takovejchhle místech.“
„No jo, když máme zakázku, je to nutné, ale teď máme volno, a já se těšil na trochu, hm, jinou společnost…“
„Nemel a pojď. A hospodo, dones na stůl pivo a maso. A později možná i něco víc!“ Poslední dvě věty pronesl směrem k pohledné tmavovlasé číšnici, a sám se zasmál svému vtipu. Po jídle se Jimmy odebral do pronajmutého pokoje, a se slovy: „Sejdeme se ráno, Krossi, jak tě znám, ty se budeš ještě bavit sám.“ Opustil sál a vystoupal po schodech do patra a zamířil k svému pokoji.

Asi po hodině spánku ho probudil nepatřičný zvuk, jakýsi šelest. Někdo klouzal po střeše k jeho oknu.
V tichosti se zvedl a zády se přitiskl ke stěně u okna, v rukou opět své oblíbené dýky. Do pokoje se ladným pohybem vnesla temná postava, než se však narovnala, na krk a ledviny ji mířily dva chladné kousky lintiru. „Jimmy, tebe je těžké nachytat na švestkách, že?“ „Trino, zbytečně riskuješ, proč nechodíš jako normální lidé dveřmi?“ Trina byla Jimmyho sestra, a navzájem tvořili skvělý tým.
„Ty děláš, jako kdyby ty jsi dveře vždy používal.“
„To třeba ne, ale takhle v noci… Co tady děláš?“
„Chtěla jsem tě vidět, poslední dobou jsi nějaký zamlklý. Co se děje?“
„Mno, chtěl jsem to vyřešit sám, ale radši ti to řeknu. Kdyby se mi něco stalo. Pamatuješ na Petera, a na to, co se stalo?“ Odpovědí mu bylo zaražené přikývnutí. „Tak když jsem utíkal od toho klenotníka, pronásledovala mě stráž, ale jeden člen byl divný… Byl to Peter.“
„To není možné, říkal jsi, že jsi ho zabil!“
„To jsem si taky myslel. Ale byl to on, vím to jistě, poznal jsem ho. Pokoušel jsem se pak trochu pátrat u mých informátorů v gardě. Říkali, že nabírali spoustu nových lidí, a můj popis nebyl moc obsáhlý, nechtěl jsem, aby se někdo dozvěděl, že pátrám po někom ve stráži, nebo navíc že je Peter zpět. Ale už je to dva týdny a od té doby se mi stalo pár divných věcí, hlavně jednoho z mých informátorů našli v přístavu plavat bradou dolů. Dnes jsem si na zakázku vzal s sebou Krosslunda, abych měl někoho po ruce, ale Kross netušil, že by na nás mohla být nachystána past. Naštěstí to skutečně byla jen rutina.“ Dořekl, a smutně se pousmál.
„Také jsem cítila, že se něco děje, pár zlodějů zmizelo beze stopy, a pár jich naopak začalo vystrkovat růžky… Zkusím se nenápadně taky poptat… Tohle musíme vyřešit, jestli se Peter vrátil, bude se chtít pomstít, a určitě najde i pár našich odpůrců, dost na to, aby nám mohl způsobit vážné potíže, případně nás zničit.“ Jimmy to samozřejmě věděl. Po smrti jeho otce, krále zlodějů, „Jízlivců“ jak si říkali, se čekalo, že Jimmy to vezme za něj a půjde v jeho šlépějích. Jimmy ale nechtěl vládnout, a na své místo doporučil svou sestru, Trinu. Ta měla nos na obchody a dost velký respekt, aby zloděje udržela v klidu. Většinou tedy, ale našlo se dost reptalů, kteří se dožadovali změny vedení, větší volnost a svobodu. Kdyby se objevil Peter a sjednotil je, následovalo by ho spousta lidí. Proto to Jimmy nechtěl sestře říkat, nechtěl, aby se trápila, ale o této hrozbě musela vědět… „Já vím, Trino, já vím. Musíme si pospíšit, a zjistit, co se děje… Nemáš tušení, za kým by Peter šel, kdyby se vrátil? Asi jsi ho znala líp než já.“ „Určitě by zašel za Teodorem, to byl jeho mentor. Když o tom uvažuji, dlouho jsem o něm neslyšela.“ „V tom případě za ním někoho pošli, aby se s námi sešel, co ty na to?“ „Zkusím to. Sejdeme se zítra v šest večer v Centru.“ S těmi slovy objala bratra, políbila ho na tvář, a potichu a lehce jako jarní vánek vyklouzla oknem ven. Jimmy se vrátil do postele a na zbytek noci usnul.

Večer v šest hodin se Jimmy, Trina a pár dalších sešli U Matky, v sídle zbudovaném jízlivci uprostřed stok, naprostém centru této zlodějské organizace. Těmi dalšími, kteří byli obeznámeni se situací, byli Morel, postarší lupič, pobočník Jimmyho otce a Trinin rádce, Gudberg, vedoucí oddílu zlodějů zvaných „ranaři“ - ti měli na starost všelicos, co se týkalo hlavně boje a zbraní - a na Jimmyho přání byla povolena účast i jeho příteli, mágovi Eldarovi. Eldar sloužil u dvora, jakožto vévodův rádce ve věcích magie, a spolu s Jimmym se znali odjakživa. Když se Eldar ještě občas toulal po Krondoru, trávil s Jimmym a jeho kamarády spoustu času, a byl jediná osoba, která nepatřila k Jízlivcům a znala vchod a cestu do „Matky“. Všichni čekali, až se vrátí posel, jenž byl vyslán k Teodorovi, aby ho přivedl. Bylo pár minut po šesté, když se ozvalo zaklepání. Do dveří vstoupil Trinin pobočník, a v rukou nesl zabalený balíček. „Madam, tohle bylo pohozeno před nejbližším vchodem do stok, někdo tam zaklepal domluvené znamení, a pak utekl. Toto tam zbylo.“ Když balík rozbalil, na zem se skutálela hlava Mušky Loka, Trinina posla. Trina se otočila na Jimmyho: „Myslím, že lepší důkaz není potřeba. Co budeme dělat?“ „Jdu za Teodorem. Za tohle zaplatí.“ Jimmy se zvedl a opustil místnost. Eldar se vydal s ním. „Chceš ho zabít? Určitě ví spoustu užitečných informací...“ „Já vím, a taky vím, že jestliže zabil Mušku, nebude mi ty informace chtít dát, a čeká na mě. Ale dočká se, a zaplatí za to, co udělal. Stavím se ráno, sjednej mi audienci u vévody, budu s ním chtít mluvit, do stok se blíží válka, a nevím, jaký dopad bude mít na Krondor nahoře…“

V kanále byl hluk. Ti dva muži se spolu bavili a smáli. Jejich vůdce jim sice říkal, že mají očekávat potíže, ale mladí kluci, které zverboval, ho neposlechli. Mládí, jak už to bývá, je ukojené vlastní důležitostí a neporanitelností, a nic s ním nehne. Osud je naučí, že dávat pozor se vyplácí, a že pokora je důležitá. Škoda že lekce to bude krátká, a nestihnou nic z ní upotřebit... Světlo lucerny jim oslepovalo oči, hukot odtékající vody otupil sluch, a kdyby věděli, že mají jen pár chvil života, tolik by se asi nesmáli…

Jimmy procházel kanálem. Díky bezměsíčné noci byl ochuzen i o tu trochu světla, co obvykle v podzemí byla. To mu ale příliš nevadilo, kanály Krondoru znal více než dobře, vlastně v nich vyrůstal, a jejich mapu by nakreslil zpaměti. Nebylo moc lidí, kteří by se zde vyznali lépe než on.
Na příští odbočce viděl světlo a po chvíli slyšel i hlasy. Hlídka… Zvažoval své možnosti: mohl by se pokusit proplížit okolo, hlídka byla oslepena světlem, a navíc hlučná. Pak tuto myšlenku zavrhl. Jestli jsou proti nim, nezaslouží nic jiného než smrt.
Vytasil opět své dýky. Jimmy na své vrhací nože nedal dopustit. Dýky i všechny jeho ostatní zbraně byly vyrobeny z lintiru, úžasného to kovu, dolovaného jen v trpasličích dolech na severu království. Jimmy měl celkem čtyři vrhací dýky, a používal je mistrovsky. Na souboje potom měl dva meče, jeden delší, asi tři stopy dlouhý, který nosil na zádech, a u pasu měl delší tesák, asi stopu a půl dlouhý, byl totiž zvyklý bojovat oběma rukama. Všechny své zbraně Jimmy koupil od trpaslíka Golmora. Stály ho hříšné peníze, ale Jimmy si nikdy nestěžoval. Do takovýchto věcí se investice vyplácely.

Dva muži se stále bavili, a nevěnovali okolí tolik pozornosti, kolik měli. Prvnímu někdo náhle přejel po hrdle chladným kovem a odhodil jeho tělo na zem. Dýka, která měla jeho život na svědomí, se zaleskla ve světle lucerny a prolétla vzduchem. Druhý muž se stačil natočit, a dýka ho zasáhla pouze do ramene, ale než se stačil radovat ze svého malého vítězství, do jeho srdce se se zdrcující přesností zabodla druhá dýka.

Po krátkém setkání s hlídkou se Jimmy dostal k dubovým dveřím. Prošel jimi a vkročil do místnosti. Muž v jakési kanceláři, kde se Jimmy octl, překvapeně vzhlédl od dokumentů, jež měl rozprostřené před sebou na stole, se nadechoval k protestu a chtěl spílat muži, jenž ho vyrušil, ale když poznal, kdo je příchozí, rysy mu ztvrdly. „Slavný Jimmy Ručka, čekal jsem kohokoliv, ale žes přišel ty osobně, to mě překvapuje a nevýslovně těší.“ „Ty víš, proč jsem tady. Zabils Mušku Loka, a paktuješ se se zrádci.“
„Hah, se zrádci? To ty jsi zrádce, a všichni, kdo stojí při tobě! Nedáváte nám žádnou svobodu, Peter by měl být náš vůdce, ne tlupa ubožáků jako ty a tvá sestra!“ „Jak dlouho víš, že je Peter naživu, a kde je teď?“ „Chtěl bys to vědět? Máš smůlu. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale Peter byl můj oblíbenec. A teď konečně povede zloděje on. A až zjistí, že jsem tě i sám zabil, neskonale mi poděkuje!“ Vstal a tasil meč. Místnost nebyla moc veliká, ale mezi stolem a dveřmi bylo místo asi čtyři krát čtyři metry. Jimmy neměl moc rád boj zblízka, přeci jen dýka a ještě lépe luk byl daleko bezpečnější, ale zde neměl jinou možnost. Vytasil své dva meče a postavil se proti Teodorovi. Ten měl jeden a půl ruční meč, měl tedy výhodu delší zbraně. Začali se pomalu obcházet v kruhu. Jimmy věděl, že Teodor je dobrý šermíř, dělal dokonce Peterovi učitele, a tak byl opatrný. Teodor naznačil úkrok doprava a vedl útok zleva. Jimmy ho odrazil svým mečem a tesákem kontroval, ale tesák byl krátký, a na Teodora nedosáhl. Ten se ušklíbl a přešel do série útoků. Očividně chtěl souboj ukončit co nejdříve, byl už přeci jen starší, a kdyby se boj protahoval, opustily by ho síly jako prvního. Jimmy se pouze bránil, nepřecházel do protiútoku, vyčkával. Po úvodním náporu, kdy se mu nepodařilo prolomit Jimmyho obranu, se Teodor stáhnul. „Neumíš nic lepšího? Akorát se bráníš. Ty tvý párátka jsou sice pěkný, ale vždyť na mě ani nedosáhneš.“ Než Jimmy stačil odpovědět, Teodor zaútočil. Jimmy to nečekal, a jen tak tak stačil uhnout, meč mu však škrábl o levou ruku a z rány se mu spustila krev. Jimmy věděl, že kdyby šla rána hlouběji, už by neudržel tesák, a s jedním a navíc kratším mečem by na Teodora neměl. Schválně tedy nechal levou ruku svěšenou, aby dělal dojem vážnějšího zranění. Teodor po pár útocích na obě strany, které se Jimmy pokoušel vykrývat pravou rukou, přešel k širokému a silnému seku zleva. Švihl mečem, ale Jimmy jeho zbraň zachytil tesákem. Zraněná ruka sice neudržela celý útok a meč se zastavil až za Jimmyho zbrojí, ale nezranil ho moc hluboko. Jimmy situace využil a odspodu vedeným bodnutím zabodl meč Teodorovi do hrudi. Ten se na něj nechápavě podíval a padl k zemi. Jimmy si stiskl a následně obvázal ruku, a vydal se na cestu zpět k Matce. Cesta byla utrpení, z ruky a z boku mu tekla krev. Když se do sídla dopotácel, okamžitě k němu přiběhla Trina a pár dalších, co na něj čekali. Jimmy se svezl na zem a pouze hlesl: „Bude válka. Peter se vrátil.“ Pak upadl do bezvědomí.

---