Jak je důležité nezešílet

Je pátek a venku prší. Takový nádherný letní deštík...je ho hodně a řekl bych, že té dívce docela sluší. I když, ona je asi jiného názoru...

D (Dívka, bezejmenná víla, co se ztratila v dobré náladě)
M (Malinká žabička stojící vedle dívčiny pravé nožky)

D -Kurva!
M -Copak?
D -Podívej se na mě!
M -No...ale není to zas tak zlé. Hm..s tím okem nic neuděláš.
D -S jakým okem?
M -S levým. Je zelené.
D -A?
M -Pravé je modré.
D -Vážně?
M -Jo, podívej se.
D -Nemám zrcadlo.
M -Ale je tady voda.
D -Voda?
M -Prší....louže a tak...
D -Musíš mi to připomínat?
M -Ale tys´ říkala-
D -Je mi jedno, co jsem říkala!
M -To by nemělo být.
D -Proč?
M -Podívej, řekneš třeba "Já ho miluji", tvoje kámošky si to budou pamatovat a v příhodné chvíli tu větu zopakují dotyčnému. On je příjemně překvapen, protože na tebe každý večer myslí. Tak za tebou přijde a začne se ti dvořit. Tobě se to líbí; zájem vždy potěší. Ale po nějaké době z něj vyleze, že tě zbožňuje. Ty mu naprosto upřímně povíš, co si o tom myslíš. On je z toho tak nešťastný, že se oběsí na vlastním jazyku. A hele, už neprší...
D -To je fajn.
M -Nevypadáš moc nadšeně.
D -Ani nejsem.
M -Proč? Vždyť jsi přece toužila po lepším počasí!
D -Ale nemusí zrovna svítit slunce!
M -Ty jsi ale vybíravá!
D -No a co?
M -Jaké si představuješ počasí?
D -No....
M -A hele, sněží...
D -To snad není pravda!
M -Rozhlídni se, vidíš?
D -Co?
M -Lední mouchy...hm.........
D -Lední mouchy?
M -Jo, lahůdka! Dala bych si jednu dobře vychlazenou lední mouchu!
D -Není ti to divné? Sníh v létě...

***

Je pátek a venku sněží. Taková nádherná zimní vánice. Je docela malinká a řekl bych, že té dívce celkem sluší. I když ona je asi jiného názoru.......

D -Kurva!
M -Copak?
D -Podívej se na mě!
M -Jo, vypadáš docela naštvaně.
D -Taky jsem!
M -Proč?
D -Já...já...nevím...
M -Rozumím, zapomnělas´ text, že?
D -Ne...no, to taky.
M -Prostě něco říkej...jako já-už dobře šest řádků tady kecám pi-
D -Víš co?
M -Co?
D -Nechme toho.
M -Čeho?
D -Nemluvme, není-li o čem.
M -My nemáme téma?
D -Ano?
M -Jo...počkat...ne! Na co jsi se ptala?
D -My máme téma!
M -Jaké?
D -Tohle.
M -Nic nevidím.
D -Bavíme se o tom, jak nemáme téma...
M -...ale máme ho...
D -...tedy lžeme...
M -...sami sobě...
D -...jo...
M -...hotová psychopovídka.
D -Psychoco?
M -Psychopovídka.
D -Co to je?
M -Zkratka.
D -Čeho?
M -Pojmu psychologická povídka.
D -No...moc se mi to nelíbí.
M -A co?
D -Nic, já jen tak.
M -Sama jsi nic nevymyslela a kritizuješ.
D -Cože? Kolik ti je let?
M -Proč tě to zajímá?
D -Protože já, miláčku, žrala mouchy ještě než jsi o mně četla v prvouce!
M -Nač ten vztek?
D -Jsi mizerná víla, co tady nemá co dělat! Tohle měla být MOJE povídka! Fakt, že mě předčíš svou velikostí, ještě nic neznamená!

***

Dívka se pousmála a svou roztomilou pravou nožkou udělala malinký krůček do strany. Sníh zakryje mrtvolku dřív, než si toho někdo ze čtenářů všimne. Amen.

Dívka (ta samá)
Jodid (autor)

D -Díky.
J -Za co?
D -Že jsi to vykecal!
J -No...je to moje práce.
D -Práce? To těžko, umřel bys hlady.
J -Dobře, spíš hobby.
D -Najdi si jiné...
J -Nech toho nebo tě potrestám!
D -To neuděláš.
J -Bezejmenná dívko, jsi uznána vinnou. Budeš pro výstrahu skartována.