Ukolébavka

večerní samota píše básně.
je mi právě hodně smutno, ale to přejde. ...

Dobrou noc, spi, a sladké sny, kolébá noc, směješ se moc, měl bys už spát, a ne se smát, vždyť důvod není, sen, zapomění, uklidní duši tvou, trable se rozplynou, za mlžným oparem, jako je nad ránem, v ulicích zářících. Má ruka na tváři, měsíc oknem zazáří, na ruku co pohladí, jestli Ti nevadí, neruší ze spánku. Hloupou říkánku skládám, z ruky Ti hádám, samé klady, Krásný by mohl být tenhle den, hloupé, že všechno je pouhý sen, jež blázen sní, když v rádiu zní slova, slova, slova. Slza v oku tlačí, vždyť nejen lidé pláčí, když citu třeba, když chybí chleba, když není doteků, když ztratíš paseku, o které sníš. Má hloupá říkanko. života, hádanko, podivně zníš.

---