Ptačí láska

PTAČÍ LÁSKA Mlč už nic neříkej, nepiš mi, ani mě nelíbej. Kvůli ptačí lásce k mokré rybě, nechci strádat, nechci žít v hrobě. Pták v klidu na nebi lítá si a ryba plave ve své vodě. Jak donutit ptáka plavat, jak donutit rybu vznášet se. Jak přinutíš ptáka vdechovat vodu, a řekni, nakrmíš rybu vzduchem? Láska nespoutaná překážku má, je jí mořská hladina. Ptačí zpěv namlouvá rybě, miluji tě, já mám tě rád. Ryba slyší to, a s ptačí krásou by se spojit chtěla. Však jak se dostat k tobě, když neteče tam žádný proud. Pták naříká, ach rybo, proč nevzlítneš sem do oblak? Zamávej ploutvemi, vznášej se, vždyť jak má křídla jsou. Ryba zlostí naráží do mořské hladiny a vlny tím způsobeny o skály se rozbíjejí. Silně šplouchají a dávají vzkaz nemohu, marné jsou prosby tvé. Tak nezbývá ptákovi nic jiného, než z výšky na rybu vzhlížet. Rybě zas do nebe pohlížet a oba koukají skrz zlou hladinu. A takhle vidím láskou mou, nechoď už víc za mnou. Pochop, že z beznaděje, z té mám strach, chci tvou lásku, však ne spoustu ztrát.

---