Jeden velký nesmysl

Básní psaní příliš neholduji, však v nedávnu dohledna, jež událo se z nenadání po výuce studenta, praxe učitelské získavajíc hodlajícího, jež zadal nám, lépe zadala o ní řkáti, pro pohlaví ženské, jež se pyšniti mohla, úkol, jež pro některé obtížným zdáti by se snad i mohl, však pro jiné s nadšením a myslí dobrovolnou vzát by býval byl, kdyby jiný, obtížnější neposlušnému nehrozil za nezvolení úkolu právě onoho, proto možno zváženo býti, zda-li báseň následující v radosti či vzteku psána byla, však soudu tohoto jen a jen Vy, milí čtenáři, k uvážení hodni budete, který (ke slovu úkol vztahovati jest zamýšleno) určení vskutku svérázné měl, a to následující, jak samou studentkou řečeno bylo: "Báseň osobitá v čase týdne jednoho napsána o rozsahu čtyřech veršů s metaforou uvnitř skrytou bude," a tak tedy potřeby psací chopiv, začal jsem tvořiti. *poznámka: Kenzaburó Oe, který je vyučován na středních školách, je jedním z japonských poválečných spisovatelů píšících poezii jednoho okamžiku (svržení atomové bomby)