O životě?

Krátičké vyprávění, nebo spíše jen životní postřehy z trochu odlišné strany. Mnohokrát děkuji za všechny komentáře, tohle je moje první povídka takže uvítám hlavně kritiku a rady. Rozhodně nespojujte s autorem :-)

Takhle to chodí pokaždé. Děvky křičí a odvážní hrdinové vyhrožují mocými známostmi. Možná by to mělo být depresivní, nebo tak nějak, ale komu by vadila chvíle podivných výkřiků a proseb, když za dveřmi, které jsou za těmi prvnímy ho čekají peníze. Peníze. Lidé mi už říkali – lidský život se nedá zpeněžit. Že ne? A co tedy znamená to, co mě za chíli čeká? Ano, správně. Peníze. Hodně peněz.
Vstupuju do dveří. Dostávám peníze. Odcházím.
Nikdo nic neříká, nikdo ani nevnímá, že někam přicházím nebo odcházím. Ze dveří jdu pryč, jdu domů. Tedy, jestli se dá s označením domov souhlasit. Necítím žádnou útěchu, jakou cítí naivní děti vracející se domů. Domov pro ně není jen bydliště.
Jednou měla jedna z mých obětí měla těsně před smrtí záchvat filosofie. Je tohle život? Víc už neřekl. Až potom jsem si odpověděl.
Ano, je. Bohatí lidé to vědí. Peníze jsou vše, peníze jsou život. Jen ti chudí to zavrhují. Říkají, že peníze nepotřebují. Ne, oni to neříkají, oni tomu dokonce věří.
Přesvědčili sami sebe. Nedokáží přiznat, že by peníze chtěli, protože, ano, je to tak – peníze znamenají štěstí, peníze jsou život. A to mě ta otázka vyprodukovaná zřejmě naprosto šíleným mozkem, který v té vypjaté situaci začal pracovat na více než ubohých pár procent, měla zviklat?
Zřejmě situace nebyla dostatečně vypjatá.
Něco zvoní. Je směšné, jak hloupě pracuje mozek, centrum lidské inteligence ve spánku.
Něco sice zvoní, ale to něco se jmenuje telefon, hlupáčku.
Zvedám zvonící objekt až se dostává k mému uchu. Nevím proč to dělám. Dělá se to tak vždy, ne? Proč, to pochopím až budu mimo otupující polospánek.
Nevím kdo to chce, ani proč to chce. Jisté ale je, že za to, co chce dostanu další kousek životního štěstí. A také, že si pro to nepůjdu za ony dveře. Cíl je totiž on, dodavatel štěstí, mocný kápo za dveřmi.
Zvedám se z postele a odházím. Brzy se vrátím.

Takle to chodí pokaždé. Jen se mně teď pro změnu snaží dát víc peněz než je na něj vypsáno. Směšné.
Odcházím pryč, do jiných dveří – peníze mně tentokrát čekají jinde. Je to změna, ale jak se říká, změna je život. A peníze také.

---