Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední procházka
23. 12. 2006
0
2
762
Autor
Repetka
Z dálky jsem už viděla zdi zahrádky mrtvých. Stíny na ní hrály své divadlo s anonymními herci,které měli jména skrytá ve tmě. Strážce lesa houkal do taktu mých kroků,bylo to,jak pohřební pochod.
Stín,který jsem vrhala na třpytící se mech, byl poněkud zkroucený. Náhle jsem stála před bránou. Slyšela jsem šumění listí,které znělo jak ranní příboj moře. Cítila jsem jako kdybych měla žaludek v lisu. To neustálé svírání při prasknutí větvičky bylo o infarkt.
Náhrobky si povídaly se svými stíny a upadali v útroby času. Keře,které v povzdálí, byly jak strážci hřbitova. I ta tráva co prorůstala hroby byla jinačí než venku. Když se mi otřela o nohy, bylo to jak prsty mrtvých,co ke mě vztahovali a rosa naní byla jak zbytky krve, co jim v těle ještě zůstala.
I když ne na dlouho. Ten čerstvě vykopaný hrob mi připomínal bazén v hlíně pro duchy.
I když jsem věděla, že ten hrob je můj....
Stín,který jsem vrhala na třpytící se mech, byl poněkud zkroucený. Náhle jsem stála před bránou. Slyšela jsem šumění listí,které znělo jak ranní příboj moře. Cítila jsem jako kdybych měla žaludek v lisu. To neustálé svírání při prasknutí větvičky bylo o infarkt.
Náhrobky si povídaly se svými stíny a upadali v útroby času. Keře,které v povzdálí, byly jak strážci hřbitova. I ta tráva co prorůstala hroby byla jinačí než venku. Když se mi otřela o nohy, bylo to jak prsty mrtvých,co ke mě vztahovali a rosa naní byla jak zbytky krve, co jim v těle ještě zůstala.
I když ne na dlouho. Ten čerstvě vykopaný hrob mi připomínal bazén v hlíně pro duchy.
I když jsem věděla, že ten hrob je můj....