Podvečer

Hannah, Tvé posrazové básně mě děsí, objímají, pohlcují, nevím, jestli je to tím, že Tě znám, nebo jsou tak silné samy o sobě, ale nemám jim co vytknout, jsou jasné, opravdu básnické, ale tááák smutné ... škoda že už nezbyla atlaska, určitě bych Ti taky nabídla.

poloprázdné sklenice,
prošlapané střevíce.
na dvá zámky zamčíno,
jedno velké kasíno,
život je vsazen.

Snad padne červená,
koule je vhozená
třesoucí kolena,
cesta je zvolena,
napospas světů.