foukací: dé-é-ais

nepředslibování ještě před časem .)))

člověče, osminovětrovko, sem se na něj podíval blíž, a skoro mi příde, že hajluje .. ale třeba je to říman a zdraví cézara

děkuju. je přesně tak chladná a cukrová a celá podivnym neutěšenym bezpečim, jak by měla bejt. myslíš, že mává/volá/hrozí/se protahuje, ten uvnitř?

tu správnou kopuli lesa jsem nenašel, jenom pole, no ale tak lepší ňákou než žádnou .. sem si řekl

to sa mi pacilo...

jen obvyklá balónokupa na umělý kopuli lesa

možná snad poprvé: nelíbí se mi a vztahuji to nutně k sobě, neboť věřím, že snad i dobrá je... dokonce se mi i zdá, že vím, co je na té básni dobré... nicméně shledávám, že jde mimo mě, slova se tknou někde, jakoby s sebou brala přilepené blány, v místech, která mě již těžko rozčilí, neboť jsou mrtvá, netečná, inertní k tomuto způsobu oslovení jich věřím, že jiným příjde to jinak

poptej se boba

ano.. velké huuu.. víc než moc

a až zežloutne, bude tak příjemná, jako strakatá myš, spící hodnejm lidem za krkem

tak tahle bude jedna z vůbec nejvoblíbenějších*

děkujů, děkujů ti, vždyť víš, to sem si dycky přála, takovýdle průhledy do myšlenek, co začínaj nějakou prachobyčejnou větou z cizí básničky. sem zatraceně ráda, že se ti to takhle rozmnožilo, fakt moc. a těšim se na další zastavení.

jsem si vzpomněl na časy, kdy jsem se taky uměl zakonzervovat do autobusu v kloubáku jsem si stoupal jednou nohou na točnu a v zatáčkách jsem svým nohám říkal - jste spolu obě na jedný lodi tak jak to že každá plujete jinam? jo a na hospodu Na žabinci jsem si vzpomněl, byla taková hnusně polooceloplechová, ale byla na kraji města a mohlo se tam řvát a všechno a svýho času se tam dost chodilo jednou když jsme se v noci vraceli, tak jsme míjeli skupinku ve který šla má spolužačka Mirka, co jsem s ní sedával v lavici na základce, měla na sobě saténovou halenku, což zřejmě v tý době frčelo a v pouličním osvětlení to vypadalo docela efektně a já ji tenkrát už fůru let neviděl, tak jsem jí řekl - teda Mirko, ty seš krásně zlatá a ona mi řekla ty vole Vítku kup si brejle, ta halenka je zelená .. no ještě jsme si řekli asi dvě věty a manželka mi tenkrát řekla něco jako abych se z toho neposral, když má někdo lesklou halenku .. to bruslení mi taky asociuje hezký věci, ale tím už tady nebudu obtěžovat, a u tý kopule se mi vybavuje jeden obraz, kterej teď nedokážu přesně zidentifikovat, ale časem se mi to určitě podaří pak se vrátím *

líbí moc*

ale ty máš rád mumraj jinej než já, někdy ti napíšu mumrají ukolébavku, nekoordinovanou, nevyváženou, jó?

i ty sou tam poskládaný různě naštorc...

sou sardinkový až vězeňsky, dyk já vim, je to spousta kostřiček naskládanejch do pomyslnýho a hemžícího se obřího s-o-s-billboardu. zvejšky.

zase zleva a slova nacpaný na sobě auvajs textově jooo