V háji...

Smíšku! díky :o)

Máme propletené kořeny? Jsme nazí nebo jen lístek nás oblékne? Jsme srostlí láskou? Proplétáme své větve myšlenek? Sm.*

nevím to jistě, ale tuším, že frekvenčně jsem ještě nikoho neoslovila... :o) díky moc!

Už jsem četla od tebe toho hodně, oslovuje mě tvá poezie tzv. frekvenčně. Už se těším na další:-)

kvílí mně tady k tomu Sufjan jednu svoji tesknou-vyděračskou, takže mi ty stromy, tak zoufale a marně, narostly přímo v pokoji i s tou vysokou voblohou...tra dá líbí se mi ta reakce "nepotřebuju, aby mě někdo šetřil..." a díky za koment

tohle právě je žít - mít své pevné kořeny a prostor k letu nad sebou ... jinak to nejde*

:-o)

Norsko: nejde o úsudek... ale tu nelogickou logiku jsi vystihl opravdu mistrně... a kulantně... tolik mistrné kulantnosti a možná dokonce i kulantní mistrnosti jsem už dlouho nikde nezaznamenala... :o)

toto neé :-) a když chceš vědět proč, tak ti to řeknu : logika úsudku mi přijde ..., jak to říct kulantně, asi že nelogická :-)

nepotřebuju aby mě někdo šetřil... není to pocit který bych časem zapírala... chci si ho připomínat... když čtu svoje věci, přesně vím proč a kdy jsem co napsala... proto to sem dávám, zajímají mě i reakce... nepotřebuju chvály a tipy... jo, hanihaiku dobrý... nedošlo mi to hned :o)

No jo, momentální pocit, který zmizí, ale napsané slovo zůstává a vyvolává reakce. Sorry, nešetřím ani kamarády. Všimla se má kámoška, že jsem jí odpověděl taky hanihaiku ? (:-D)

venčila jsem čubu... nevlídná tma, holé větve sahaly po hvězdách... a nikdy nedosáhnou... neříkám tomu žít... jen jsem zacítila beznaděj na chvíli... ne stromy sami sobě... ale vzájemně...

Kořeny v zemi? Jediny pohyb vzhůru ? Tomu říkáš žít ?